Weaver10-zlom.qxd19.4.202017:03Stránka98
Zíral přímo před sebe na opačnou stranu silnice a srnce si vůbec nevšímal. Vytáhl jsem mobil, ale zběžný pohled na displej mi prozradil, že nemám ani čárku signálu. Sám jsem si vlastně nebyl jistý, co bych jinak udělal. Zavolal bych záchranku? Tím bych nás oba ohrozil. Healy měl falešný pas na jméno Bryan Kennedy, ale v nemocnici by se určitě vyptávali nejen na to, kdo je a jak se zranil, ale také proč nemá pojištění a není v systému. Ba co hůř, personál nemocnice by mohl zalarmovat policii. Healy ke mně vzhlédl a ve tváři se mu zračilo vše, nad čím jsem právě přemýšlel. Jedna z ran v jeho obličeji však vypadala opravdu zle. Bude potřebovat ošetření – a ideálně ne tady venku, v pustině, kde se slunce neustále ztrácí za mraky, a kdykoli zmizí, klesne teplota o několik stupňů. Přistoupil jsem k tělu srnce a položil mu ruku na břicho, abych se ujistil, že je po smrti. Už tak si vytrpěl dost a já nechtěl, aby trpěl víc. Potom jsem ho popadl za nohy a odtáhl ho k travnaté krajnici. Správně bych měl zavolat na policii a dohlédnout na to, že někdo pro tělo přijede, jenže to by vyvolalo stejnou lavinu otázek jako Healyho návštěva v nemocnici, a tak jsem zvíře odtáhl co nejdál od silnice a pak jsem se vrátil k autu, nasedl a nastartoval. Motor zakašlal, ale potom naskočil a začal příst. Něco však bylo špatně. V motoru hlasitě klapalo, a když jsem zařadil zpátečku a pokusil se couvnout od krajnice, přední kola se na štěrku jen protočila. Požádal jsem Healyho, aby si sedl za volant a couvnul, zatímco já budu audi tlačit zvenku. Trvalo to věčnost, až nám oběma málem ruply nervy, ale nakonec se to podařilo. Od kol odlétla sprška štěrku a bláta, které mi potřísnilo kalhoty, a potom auto couvlo. Healy si znovu přesedl, já vklouzl za volant a otočil jsem to zpět k vesnici. Při prohlídce statku jsem si všiml lékárničky a ve všech domech byly přikrývky, žínky a ručníky. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275812