Vzpomínky na 60 let v oboru sociální politiky, správy a práva 1955-2015 (Ukázka, strana 99)

zkušenostmi z amerických odborů, a Edvard Yemin, Němec, se zkušenostmi z německých odborů. S Alanem Gladstonem jsem se spřátelil a dodnes o sobě víme. S nimi jsem v hotelu Belveder připravil zásady zákona o kolektivním vyjednávání, který pak do legislativní formy zpracovali úředníci legislativního odboru ministerstva pod vedením Evy Burdové. Platí dodnes a byl ve své době dáván za vzor vládám ostatních postkomunistických zemí, jak nahradit regulaci mezd demokratickým nástrojem. Protože jsme to před legislativním procesem projednali na vzniklé tripartitě, nebyly proti němu žádné výhrady a protesty (demonstrace).

Na začátku prosince 1989, ještě před svým jmenováním, jsem úzce spolupracoval se stávkovými výbory, které spontánně vznikaly ve dnech krize komunistického režimu na podporu OF a Václava Havla. V Praze vznikl koordinační výbor stávkových výborů a do čela se postavil sociolog Igor Pleskot, kterého jsem znal z doby normalizace jako sociologa oboru výpočetní techniky. Spolupracovali jsme spolu na jednom tehdejším projektu (1987). Igor Pleskot mě požádal, abych mu radil jako právník.

Otázkou bylo, jak ze stávkových výborů, které stály mimo oficiální odbory, vytvořit demokratickou odborovou organizaci.

Spojili jsme se s docentem JUDr. Vojtěchem Tkáčem, který vedl sociálně ekonomické oddělení ÚRO. Vojtu jsem znal z doby normalizace, protože tehdy učil na košické právnické fakultě a spolupracoval se sociology a psychology Východoslovenských železáren. Nebylo těžké přesvědčit jej, aby s námi do tohoto projektu šel. Přizval ze svého oddělení73 na ÚRO ještě dalšího právníka JUDr. Šubrta. Vymysleli jsme plán: koordinační výbor stávkových výborů svolá sjezd, který se prohlásí za sjezd ROH, ten ROH rozpustí. Nebylo to těžké, protože stávkové výbory vznikaly na půdě závodních výborů ROH. Hned potom koordinační výbor svolá zástupce stávkových výborů, které se prohlásí za odborovou organizaci. Zbyla ještě otázka, jak naložit s majetkem ROH, který byl značný. Tu vyřešil Vojta se Šubrtem – založit „právnickou osobu“, která by převzala majetek odborů a za ně jej spravovala. Právnicky to sice nebylo úplně čisté, ale v té době pragmatické a potřebné.

73) V KSČ a ROH nebyly odbory, ale oddělení, která byla na úrovni ředitelství (odborů) na ministerstvech.

( 98 )

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275712

A tak jednoho březnového dne se v Paláci kultury sešly závodní výbory (stávkové výbory), vyhlásily se za delegáty sjezdu ROH, který založil majetkovou společnost, na ni převedl svůj majetek, pak ROH rozpustil. Šéfové ÚRO byli z překotných událostí tak vystrašeni, že se na sjezd, kde by mohli rozhodnutí zvrátit jako nelegitimní, ani nedostavili. Po obědě se sešli zástupci stávkových výborů největších zaměstnavatelů a prohlásili se za svobodné odbory. Stali se právními nástupci ROH ve správě majetkové organizace. Byli jsme jediní ze všech postkomunistických zemí, kteří zachránili majetek komunistických odborů pro svobodné odbory. V ostatních zemích o tento majetek buď přišli, nebo si jej ponechaly přežívající komunistické odbory (viz Polsko).

Vláda se nechtěla této akce účastnit, tak mě Miller pověřil, abych se jí účastnil neformálně za vládu, ale jako soukromá osoba.

Potom co se ROH usnesením rozpustilo a Tkáč a Šubrt jako zástupci ROH z předsednictví konference odešli, seděl jsem na obrovském podiu Kongresového sálu sám a řídil jednání 2000 lidí až do vzniku nových odborů a volby Igora Pleskota jejich předsedou. Pak mě vystřídal zvolený Igor Pleskot a jeho náměstci.

Byli zvoleni aklamací. Na tajné volby jsme nebyli personálně a technicky vybavení. Vojta Tkáč a Šubrt po celou dobu pracovali v zákulisí, agitovali mezi delegáty a zajišťovali, aby to námi zinscenované divadlo někdo nepokazil. V revolučních dobách se zkrátka dějí převratné, často prapodivné věci, které by se za normálních okolností stát nemohly.

Zděděná sociální ochrana byla plná výhod pro komunisty a sociální dávky byly nízké. Se souhlasem ministra jsem se pustil do demokratizace sociálních služeb a valorizace dávek.

Změnou zákonů jsme otevřeli přístup k poskytování sociálních služeb nově vznikajícím nestátním organizacím a zavedli jsme pravidelnou valorizaci dávek podle růstu cen (inflace). Ing. Horálek vybudoval síť úřadů práce a legislativa připravila zákon o zaměstnanosti a dávky pro nezaměstnané. Chystala se privatizace a ekonomická reforma. Očekávali jsme velkou nezaměstnanost, až soukromí majitelé budou rozpouštět sociální přezaměstnanost, která podle našich odhadů dosahovala až 15 % všech zaměstnanců; byla důsledek nucené práce, kdy podniky musely přijímat zaměstnance podle plánu pracovních sil, a nikoliv podle svých potřeb. ( 99 )

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275712

Ekonomickou reformu měl připravit místopředseda vlády Valtr Ko­ márek a jeho Prognostický ústav. Jen sliboval, a nic nepřipravil.

V dubnu došla vládě trpělivost a pověřila ministra financí Václava Klause přípravou ekonomické reformy. Valtr Komárek z vlády odešel a jeho místo zaujal Václav Klaus, který zůstal federálním ministrem financí. Vytvořil komisi, která na ministerstvu financí připravovala privatizaci národního hospodářství. Za ministerstvo práce a sociálních věcí byl do komise jmenován Petr Miller, který vzal s sebou na první schůzi své náměstky. Po schůzi požádal Václav Klaus Petra Millera, aby toho komunisticky smýšlejícího Horálka nechal doma, ale mne si tam nechal. Měl jsem připravit sociální změkčení dopadů ekonomické reformy.

Začal jsem intenzivně připravovat záchrannou sociální síť.

V rámci přípravy tohoto systému jsem navštívil Německo, Švédsko a Finsko, abych se poučil, jak se to dělá dobře.

První zákony připravené pro změkčení sociálních dopadů privatizace byly (i) o životním minimu, (ii) o sociální potřebnosti, (iii) o změnách v sociálním zabezpečení, kterým se zavedla pravidelná valorizace důchodů podle růstu inflace, a (iv) novely zákoníku práce a zákona o sociálním zabezpečení, které měly „otevřít“ tyto systémy soukromému podnikání a demokratickému trhu práce. Všechny prošly vládou i parlamentem v podstatě beze změn. Tím jsme ve velmi krátkém čase vytvořili záchrannou sociální síť a byli připraveni na privatizaci.

Klausova komise připravovala scénář ekonomické reformy založený na privatizaci. Přesvědčil jsem Petra Millera, že ekonomický scénář musí být doprovázen scénářem sociální reformy, který by vytyčil desetiletý program transformace komunistického sociálního zabezpečení v demokratické sociální pojištění a podporu (realizace myšlenek z roku 1966). Ze svého působení v MÚP jsem věděl, jak by takový scénář měl vypadat. Petr Miller souhlasil a scénář jsme ve vedení ministerstva připravili. V září poslanecká sněmovna vzala na vědomí oba scénáře, jak ekonomické reformy, tak i sociální reformy, který jsem editoval. Na ministerstvu jsme začali s přípravami věcných záměrů zákonů k realizaci prvních kroků scénáře.

Věděl jsem, že euforie z konce komunismu dlouho nepotrvá a lidé nebudou ochotni přijímat sociální reformy tak snadno.

Proto jsem urychloval práce na sociální reformě. Souběžně jsme ( 100 ) Ukázka elektronické knihy