98 Medicína přírodních léčivých zdrojů – minerální vody
Závěr
Seznam publikačních zdrojů ke kapitole 4:
Lázeňská léčba je léčbou komplexní, kde nepůsobí pouze jedna jediná procedura, ale všechna léčebná a režimová opatření zahrnutá v sestaveném léčebném plánu. Velmi důležitá je edukace dítěte a jeho rodičů během lázeňské léčby nebo u starších dětí při propuštění z lázní. Velká část onemocnění ledvin a močových cest v dětském věku probíhá chronicky nebo má sklon k recidivám. Děti s nefropatiemi vyžadují obvykle dlouhodobé, v některých případech i celoživotní sledování a časté léčení, jehož součástí by měla být i kaž doročně opakovaná lázeňská léčba. Pro další vývoj choroby je velmi důležitá úzká spolupráce s praktickými lékaři pro děti a dorost, dětskými nefrology a dětskými urology. Nefrourologická onemocnění včetně funkčních poruch mikce jsou mimořádně zatěžující, resp. stresující jak pro rodinu, tak pro veškerý ošetřující personál v lázních. Komplexní lázeňská péče vyžaduje podrobnou znalost stavu funkcí organismu dítěte na straně jedné a znalost složení a dávkování minerálních vod s pitnými kúrami a ostatními procedurami na straně druhé. Léčení nefrourologicky nemocných dětí je velké umění. Adekvátním předpisem pitných kúr se často zlepší kondice a funkce organismu nebo se alespoň stabilizuje stav nemocného. V mnohých případech však má adekvátní předpis pitných kúr dokonce až protiprogresivní efekt a v optimálním případě vede pitná léčba k úplné úzdravě.
Přímo citované zdroje:
BENDA J. Pitná léčba přírodními minerálními vodami v lázních. Rehab. Fyz. lék. 1999, 3: 97–108. LEWIS SJ, HEATON KW. Stool form scale as a useful guide to intestinal transit time. Scand J Gastroenterol 1997, 32: 920–924. HNÍZDIL J. Léčebné rehabilitační postupy Ludmily Mojžíšové. Praha: Grada Publishing 1996. MOJŽÍŠOVÁ in NEČASOVÁ D. Lázeňská léčba dětí s funkční poruchou vyprazdňování dolních cest močových. Urologie pro praxi 2004, 1. NEČASOVÁ D. Komplexní lázeňská léčba v dětské nefrourologii. Vox pediatrie 2002, 4.
Další použitá literatura:
BARTOŠ J, NEČASOVÁ D, KNÁRA P. Minerální prameny v Mariánských Lázních. Pitná léčba. Sokolov: Fornica Publishing 2018. BENDA J, DIPOLDOVÁ G. Uhličitá terapie. Mariánské Lázně: VÚB 1990. CAPKO J. Základy fyziatrické léčby. Praha: Grada Publishing 1998. ČERMÁK A. Možnosti chirurgické léčby hyperaktivního močového měchýře (OAB), Urologické Listy 2008, 6. GUT J, DOLEŽAL J, ŽENÍŠEK J. Pomočování u dětí. 2., rozšířené vyd. Praha: Grada Publishing 1999. IPSER J, PŘEROVSKÝ K. Fysiatrie. Praha: Avicenum 1972. JANDA J, et al. Dětská nefrologie. Praha: Galén 2006. JANDOVÁ D. Balneologie. Praha: Grada Publishing 2009. KOHLÍČEK J. Lázeňská léčba urologických nemocí. Praha 1970. KOLEKTIV AUTORŮ. Lázeňské léčebné postupy v pediatrii. Praha 1974. KŘÍŽEK V, VENDL L, SADÍLEK L. Rizikové faktory dětské uroli tiázy. Mariánské Lázně: VÚB 1988. MÁČEK M, VÁVRA J, ŠTEFANOVÁ J. Léčebná tělesná výchova v pediatrii. Praha: Avicenum 1975 NEČASOVÁ D. Lázeňská léčba funkčních poruch vyprazdňování dolních cest močových. Urologie pro praxi 2004, 1, Pediatrie pro praxi 2004, 2. PODĚBRADSKÝ J, VAŘEKA I. Fyzikální terapie I. Praha: Grada Publishing 1998. POZLER O. Funkční zácpa u dětí. Pediatrie pro praxi 2000, 2. ŠAŠINKA M, BUCHANEC J, DÉMAND F. a kol. Nefrológia detí a mladistvých. Martin: Osveta 1985. ŠAŠKOVÁ D, NEBESÁŘ J. Lázeňská léčba dětí s onemocněním ledvin a močových cest. Vox pediatrie 2018, 1. ŠARAPATKA J. Poruchy močení u dětí a jak může dětský urolog pomoci pediatrům. Pediatrie pro praxi 2015, 6. ŠPIŠÁK L, RUŠAVÝ Z a kol. Klinická balneologie. Praha: Karolinum 2010. VENDL L, NOVOTNÁ M. Vleklá onemocnění ledvin a močových cest v materiálu dětské lázeňské léčebny. Československá pediatrie 1975, 4. VENDL L. Komplexní lázeňská léčba v dětské nefrourologii. Československá pediatrie 1973, 6. VENDL L. Režim lázeňské léčby pro děti a jeho specifické požadav‑ ky u chorob nefrologicko‑urologických. Seminární práce. ILF Praha 1972.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275514
Pitná léčba léčivými minerálními prameny v Mariánských Lázních 99
5 Pitná léčba léčivými minerálními prameny v Mariánských Lázních (Nečasová D., Knára P.)
Definice přírodního léčivého zdroje minerální vody (PLZ MV) Minerální voda pro léčebné využití je definována v lázeňském zákoně (zákon č. 164/2001 Sb.) jako přirozeně se vyskytující podzemní voda původní čistoty: ■■ obsahující nejméně 1 g/l rozpuštěných pevných látek nebo ■■ 1 g/l rozpuštěného oxidu uhličitého nebo ■■ jiný pro zdraví významný chemický prvek nebo ■■ mající při vývěru teplotu vyšší než 20 °C nebo ■■ radioaktivitu radonu více než 1,5 kBq/l.
neboť PLZ MV (např. Bílinská kyselka, Vincentka, Šaratica) neslouží k běžné hydrataci a je nutné je užívat s rozmyslem.
Minerální voda (MV) předepsaná k léčení musí mít osvědčení MZ ČR, že je přírodním léčivým zdrojem (PLZ) podle tohoto zákona, a musí být zhodnocena na základě kritérií uvedených v příloze č. 1 vyhlášky MZ ČR č. 423/2001 Sb. Ve svých vlastnostech musí být stabilní, zdravotně a mikrobiologicky nezávadná. Pro širší veřejnost zdůrazňujeme, že minerální voda z přírodního léčivého zdroje (lidově „léčivá minerálka“) není totéž co přírodní minerální voda (lidově „minerálka“). Léčebné účinky vod jsou nutné při léčbě poruch funkcí orgánů (systémů) nebo k úzdravě či k dosažení maximálně možné obnovy funkcí u strukturálních poruch (stavy po operacích, po zánětech atp.). Minerální vody z přírodních léčivých zdrojů (PLZ MV) tvoří samostatnou kategorii, na kterou se vztahuje jiná legislativa než na klasické „minerálky“. Druhý typ, tedy přírodní minerální voda („minerálka“), má prokazatelně prospěšné fyziologické účinky na lidský organismus a přispívá k udržení zdraví, výživě a prevenci poruch funkcí lidského těla. V rámci maloobchodu je možné zakoupit obé. Pro rozlišení je nutné věnovat péči údajům uvedeným na etiketě,
Definice pitné léčby přírodními léčivými zdroji minerálních vod v lázních Pitná léčba (pitná kúra) v lázních – výjimečně v domácím prostředí – představuje pravidelný perorální příjem minerální vody s léčivými účinky z přírodního léčivého zdroje (PLZ MV) podle předpisu lékaře po časově omezenou dobu (obvykle 4–6 týdnů, výjimečně delší dobu za kontrol lékařem). Pitná léčba je základní procedurou lázeňské léčebně rehabilitační péče při onemocněních a poruchách: ■■ gastrointestinálního traktu (GIT), ■■ slinivky břišní, jater, žlučníku a žlučových cest, ■■ nefrourologického systému, ■■ imunitního a endokrinního systému, a to prostřednictvím remineralizace organismu vzácnými mikronutrienty v PLZ MV obsaženými (stopové prvky nutné pro tvorbu enzymů, neurohormonů, pro fyziologii intracelulárních pochodů, pro pojivové tkáně aj.), ■■ metabolismu (DM, hyperurikemický syndrom, dna atd.).
Definice pitného režimu Pitný režim slouží pouze k zachování normální hydratace organismu různými nápoji. Základem denního pitného režimu je příjem pitné vody a dalších tekutin, jako jsou polévky, ovocné a zeleninové šťávy, bylinné čaje, další nealkoholické nápoje a také „minerálky“, tj. přírodní minerální vody (PMV).
K základním indikacím pitné léčby v lázních dále patří stavy po onkologické léčbě, transplantaci vnitřních
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275514
100 Medicína přírodních léčivých zdrojů – minerální vody
orgánů, toxickém a profesním poškození vnitřních orgánů – s výjimkou pohybového systému, protože léčba pohybového aparátu a neurologických nemocí je primárně záležitostí specifických postupů léčebné rehabilitace a zevní balneoterapie; pitná léčba má v těchto případech podpůrný charakter. Pitnou léčbu bychom nikdy neměli zaměňovat s dodržováním pitného režimu (viz výše), který slouží pouze k hydrataci organismu. Podmínky indikace pitné léčby PLZ MV Pitnou kúru PLZ MV lze předepsat jen pacientům s vyrovnanou bilancí solného a vodního hospodářství a s volným odtokem moče. V organismu se pak zadrží jen tolik vody a solí, kolik je jich potřeba, a přebytek je vyloučen především ledvinami a trávicím traktem. Pitnou léčbu pacienti nejčastěji absolvují během pobytu v lázních, spolu s dalšími léčebnými procedurami, se kterými se pitná léčba ve svých účincích navzájem potencuje. Výhodou Mariánských Lázní je široká nabídka pramenů různých fyzikálních vlastností a různého chemického složení. Další možností je domácí pitná léčba, která je omezena počtem minerálních vod s léčivými účinky stáčených do lahví a prodávaných v síti lékáren a některých supermarketů. Pitná léčba je vhodná k léčení nemocí subakutních a chronických. Kontraindikace pitné léčby Mezi základní speciální kontraindikace pitné léčby náleží všechny stavy, které jsou provázeny pokročilým selháváním funkce srdce, jater, ledvin a neprůchodností vývodných cest močových. Obecné kontraindikace absolvování lázeňské léčebně rehabilitační péče stanovuje legislativa (vyhláška MZ ČR č. 2/ 2015 Sb.). Opatrnost v indikaci pitné léčby je nutná: ■■ při hypertenzi (pozor na vyšší koncentrace sodíku zvláště v kombinaci s chloridy), ■■ u pacientů s epilepsií, ■■ u osob léčených pro glaukom (lze předepsat malé jednotlivé dávky, a to za denních kontrol TK a 1× týdně event. oftalmologem), ■■ při pitných kúrách malých dětí a seniorů. Varovné známky pro změnu dávkování nebo jinou úpravu pitné léčby jsou: prosáknutí kůže, nárůst váhy mezi jednotlivými dny, zvýšení krevního tlaku, protože to jsou známky retence tekutin. Pokud dochází k retenci tekutin, je třeba dávku minerální vody buď snížit na polovinu, nebo zcela
vysadit a k následné pitné léčbě předepsat minerální vodu méně koncentrovanou. U pitné léčby jsou nutné denní kontroly váhy a také časté kontroly lázeňským lékařem. Výběr a dávkování PLZ MV u pitné léčby Výběr a dávkování PLZ MV provádí lékař podle: ■■ základního onemocnění, ■■ fáze/aktivity nemoci, ■■ přítomnosti vedlejších nemocí (z pohledu pozitivního ovlivnění nebo kontraindikací), ■■ tělesné hmotnosti pacienta, ■■ individuální snášenlivosti minerálních vod s přihlédnutím k věku. V Mariánských Lázních se k pitné léčbě využívají minerální vody, jejichž léčebný účinek se opírá o obsah rozpuštěných minerálních látek a obsah rozpuštěného oxidu uhličitého. Byla prokázána účinnost pitné léčby minerálními vodami hydrogenuhličitanovými, síranovými, chloridovými a uhličitými s kationty sodíku, draslíku, vápníku a hořčíku. Z tohoto pohledu jsou minerální vody užívané k pitné léčbě složitými iontovými roztoky, jejichž celková mineralizace se pohybuje v rozmezí slabě až velmi silně mineralizovaných vod. Roztoky minerálních vod s koncentrací překračující 30 g/l se k pitným kúrám nepoužívají, protože vykazují silně dráždivý účinek na sliznici úst a žaludku, vyvolávají pálivý pocit v žaludku a navozují nevolnost až zvracení. Podle Frieda se rozlišují celkové denní dávky: ■■ malé (5 ml/kg), ■■ střední (10–15 ml/kg), ■■ velké (20–30 ml/kg). Celková denní dávka je pak podle diagnózy a stavu funkcí rozdělena do jednotlivých 2–6 dávek užívaných před jídlem, po jídle nebo mezi jídly. Minerální vodu z mariánskolázeňských pramenů se pro vysoký obsah volného oxidu uhličitého doporučuje pít při vývěru pramene pomalu po doušcích z lázeňských pohárků za pomalé chůze. Objem lázeňských pohárků: ■■ 100 ml pro děti ve věku 3–6 let, ■■ 150 ml pro školáky 7–12 let, ■■ 220 ml pro dospělé a děti nad 12 let. Je‑li předepsáno v jedné dávce více pohárků, je doporučeno vložit mezi jednotlivými vypitými pohárky pauzu 10–15 minut.
Ukázka elektronické knihy