ŠESTÁ KAPITOLA Byla to ta nejkrásnější broskev, kterou Teddie kdy viděla. Kulatá, zbarvená jako západ slunce, zpola zakrytá zelenými listy, jako když se na pláži stydlivá plavkyně zakrývá ručníkem. Zahlédla ji už včera večer, kdy se s Georgem připojili k hospodyni Melině a procházeli s ní zahradou, v níž Melina vybírala ingredience k večernímu jídlu. Na konci procházky sesbírali ještě baculaté fíky s tmavou slupkou. Moc dobře chutnaly doplněné slaným sýrem fetou a medem s vůní tymiánu, když přišly na stůl po dezertu, Georgeově oblíbené domácí jahodové zmrzlině. George… Už mu řekla, že Aristo je jeho otec. Nejdřív byl trochu zmatený, ale pak šel do kuchyně za Melinou a pomáhal jí rozbíjet vejce na strapasadu, řecká míchaná vajíčka s rajčaty a sýrem fetou. Zjevně s tím neměl žádný problém. Nelitovala, že mu o tom řekla. Stoupla si na špičky, aby na broskev dosáhla. Skoro na ni dosáhla. Kdyby byla jen trochu vyšší… No tak… Už se jí téměř dotkla, když prsty někoho vyššího broskev jemně uchopily a od větve uvolnily. „Hej!“ rozhořčeně se otočila. Aristo.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275473
DRUHÁ ŠANCE PRO ŘEKA
„Tahle je moje.“ „Máš důkaz?“ Teddie měla tisíc chutí mu broskev sebrat z ruky, ale jeho blízkost ji zase rozhodila. Nechtěla riskovat, že se nechtěně dotkne jeho ruky. Polkla. Její touha po Aristovi ji nahlodávala nepřetržitě. I teď už cítila, jak se tělo zahřívalo a roztávalo. Aristo si všechny ty pocity četl v její tváři. Viděl v ní vnitřní konflikt, což podpořilo růst napětí i v jeho těle. Teď byla výjimečná chvíle, teď byli sami a mohli se navzájem dotýkat. Přece tu chvíli nepropásne. Rukou začal kroužit kolem jejím pasu, zatímco Teddiina ruka klouzala po jeho ramenu. Jeho krev jakoby houstla. Hleděl na její profil, na tmavý oblouk obočí nad přímou linii nosu, vlnící se linii rtů a tváře, které jí lehce zčervenaly. Rád by je pohladil. Místo toho však pohlédl na broskev ležící v jeho dlani a palcem pohladil její sametový povrch. „Co za ni dáš?“ zeptal se s úsměvem. Teddie si uvědomovala, že tenhle jeho úsměv v kombinaci s upřeným pohledem tmavých očí je pro ni nebezpečný. Měla by pohledem uhnout, ale neudělala to. „Co za ni dám? A co když tě srazím tady do tohohle levandulového křoví, když mi ji dobrovolně a hned nedáš?“ „Vždyť si ji můžeme sníst společně, ne?“ A v rozevřené dlani jí broskev nabídl. Když si broskev od něj chtěla vzít, konečky prstů se dotkla jeho dlaně. V tom zlomku vteřiny hned ucítila v těle elektřinu. „Tak si ji rozdělme,“ povedlo se jí říct docela uvolněně. „V košíku za tebou je nůž.“ Následné mlčení naplňoval okolní vzduch. Teddie 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275473
LOUISE FULLEROVÁ
pozorovala, jak ji obchází, jak se naklání pro nůž, pak pečlivě broskev půlí, vytahuje z ní pecku a půlky krájí na plátky. Do jednoho z nich kousla. Byl teplý od slunce a šťáva z něj jí naplnila ústa nebeskou sladkostí. „Ta je skvělá. Rozhodně chutná jinak než ty v New Yorku.“ Složil nůž a vrátil ho do košíku. „Ano? Tady všechno chutná líp.“ Zamračila se. „Říkáš to tak, jako by to bylo špatně.“ Pokrčil rameny. „Není na tom nic špatného – jen důsledek našeho současného života mimo naši realitu. Když se vrátíme do civilizace, opravdu do naší reality, na chuť zdejších broskví budeme vzpomínat jako na pohádku, ale zvyknout si budeme muset na broskve newyorské.“ Opravdu stále hovořil o broskvi? Docela dobře mohl hovořit o jejich manželství, protože nebylo to v přeneseném smyslu přesně to, co se jim stalo? Vzali se impulzivně, aniž jeden druhého znali, rozhodně ne dost na to, aby si dávali sliby, které měly trvat jejich celý život. A když skončily líbánky, oběma bylo jasné, že vztah založený na sdílení pokojů v hotelích napříč celými Státy je příliš křehký na to, aby přežil skutečný život. Teď zase stáli v idylické, sluncem vyhřáté zahradě a sdíleli broskev. Mohla se teď sice romanticky chvět nadějí na krásný život, ale život na ostrově, jak Aristo sám říkal, nebyl skutečný život. Co se stane, až jim začne život skutečný? Nicméně… „Myslím, že na to nepohlížíš úplně správně,“ začala pomalu. „Chci říct, že broskve v New Yorku nechutnají jako zdejší broskve, ale na druhé straně – co třeba jiné pochoutky? Třeba takový cheesecake? 100 Ukázka elektronické knihy