HEIDI RICEOVÁ
Jeho ostražitost zmizela stejně rychle, jako se před několika chvílemi objevila. „Jasně, proč ne?“ Než stačil Lukas něco dodat, vzal ho Nico za ruku a odtáhl na druhý konec místnosti, kde se snažil už od včerejška postavit domek pro Doru průzkumnici, postavičku z kreslených seriálů, o které nikdy neslyšel. Když se pak snažil uložit své mohutné tělo do titěrné dětské židličky vedle hromádky pestrobarevných kostek, Bronte cítila, jak se jí srdce znovu svírá dojetím. Pokusil se vsunout nohy pod malý stolek, po chvíli ale zbytečné úsilí vzdal, protože v židličce hlasitě zapraskalo, a raději začal spolu s Nikem třídit kostky podle barev. „Přijdeš za mnou i zítra?“ optal se Nico o několik hodin později a zazíval při tom tak, až si málem vykloubil sanici. „Zítra nemůžu. Mám moc důležitou práci na Maledivách,“ odpověděl Lukas. Když pak spatřil chlapcův zklamaný výraz, zdálo se, že ho to upřímně mrzí. „Co jsou Maledivy?“ zajímal se chlapec. „Ostrovy v Indickém oceánu.“ „Můžu tam jet s tebou?“ „No…“ Lukas zaváhal a bylo na něm poznat, že znovu neví, co má chlapci odpovědět. Znovu se jí dojetím zachvělo srdce. Lukas ji celý den překvapoval. Hned po příchodu vypnul telefon, aby ho nikdo nerušil, a i posledních několik hodin byl při hře s Nikem přístupný a trpělivý. Bez odporu snášel i chlapcovo nekonečné vykládání o všem, co mu slina na jazyk přinesla – o oblíbené učitelce ze školky, televizních pořadech, rozdílech mezi dinosaury a proč se při pečení sušenek nesmí ochutnávat syrové těsto. Když se teď dívala do jeho spokojené tváře, měla pocit, že Lukas ze všech nejvíce překvapil sám sebe. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275447