Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275412
Večeře byla velkolepá. Dodělaly se zbytky všeho možného, takže v ešusech, mističkách a hrníčcích se mísily těstoviny, rýže a couscous, na vařiči pak bublala červená rajčatová omáčka s masem z konzervy. Po večeři si kluci posedali na celty a do auta, koloval sýr, a především růžové víno. „Tyvole, já jsem nějakej spálenej,“ začal s anamnézou Lovec.
Den 6
„Ty taky?“ přidal se Domča. Nakonec se zjistilo, že se alespoň trošku připekl každý člen výpravy. A to se všichni mazali! O to víc se následně namazali růžovým vínem, aby měli klidnější noc.
Fuet jak má být! Jenže růžové víno se ukázalo být špatnou zárukou klidného spánku. Do savadní štěstí na počasí výpravu opustilo a na noc začalo kapat. Ted s To mem, kteří zatím spali venku kde se dalo, si nad sebe natáhli celtu tak, že její jeden konec připevnili ke střeše auta, druhý pak kolíky k zemi a mezi
Na druhý den bylo krásně. Kluky ze spacáků tahaly po ránu až nepříjemně teplé paprsky slunce a Ted s Tomem vstali, aby si usušili spacáky na srolo vaných balících slámy.
autem a kolíky tak vznikl přístřešek, ve kterém měli být v suchu a bezpečí. To byl ale mylný předpoklad. Společně se silným deštěm nad ránem přišel i vítr, ten jim přístřešek strhl a rozespalé dvojici tak nezbylo, než se provi zorně celtou přikrýt a přečkat do rána.
Výlet už se nacházel v pokročilém stádiu a činnosti jako příprava jídla byly stále náročnější, takže když někdo navrhl udělat si bagety, všichni nadšeně souhlasili a byli rádi, že se nemusí nic vařit. Ne že by někdy vařil někdo jiný než Ted, ale i čekání na jídlo bylo namáhavé a bagety byly bleskovou zále žitostí. Pro udržení dobré nálady bylo stejně tak důležité udělat si dobře, takže kromě cideru sloužícího jako suvenýr pro rodiče se v košíku objevily lahve cideru pro okamžitou spotřebu, sýr a suchý salám. Meny se již tradič ně odmítal spokojit s jen tak ledajakým suchým salámem a prošmejdil celý obchod, aby našel svůj oblíbený fuet. „Tak co, máš ho?“ zajímal se Ted, když viděl Menyho znepokojený ob ličej.
196
197
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275412
„Nevím. Nejsem si jistej,“ zoufal si Meny. „Ten můj fuet je měkčí a má
Tenhle přístup se ale nelíbil Domčovi.
bílou plíseň na povrchu.“
„Jak to můžete vědět? Byli jste vůbec někdy na ledovci?“
Nakonec se Ted nabídnul, že požádá paní za pultem supermarketového
Na to Lovec jen rezignovaně pokrčil rameny.
řeznictví o tři kousky salámu, který vypadal měkce a měl bílou plíseň. Za
„Máš pravdu. Nebyl jsem na ledovci. Možná, že tam roste,“ a pustil se
chvíli už Meny spokojeně přežvykoval na zadním sedadle.
do své bagety s dijonskou hořčicí, sekanou a salátem, který možná vyrostl
„To je vono,“ pochvaloval si. „To je ten správnej fuet!“
na ledovci.
Tom si zatím svůj kousek salámu šetřil a věnoval se flašce místního jab lečného cideru. Byl naprosto spokojen. „Já bydlet tady, tak nekalím nic jinýho než totok!“ Znovu se napil. Rozvalil se na sedadle a představoval si, jak leží v křesle na verandě domku na bretaňském pobřeží a popíjí svůj čerstvě vykvašený
Tom s Tedem už začínali být unavení, protože nikdo jiný se moc neměl
cider. Ve svých představách držel sklenku se zlatavým obsahem proti slun
k řízení, a byť se v roli navigátorů a manažerů cesty cítili jako ryby ve vodě,
ci a říkal si: „Tome, chlape, jdeš do sebe. Tohle je sakra dobrej ročník!“
už pomalu stačilo. Za volant tedy zasedl Meny. „Ale nepojedu, pokud vedle mě nebude sedět Lovec jako navigátor,“ dupnul si. Lovec se rozesmál. „Jasně. Já vůbec nevím, kam mám jet...“
Blížilo se poledne a kluci zastavili u majáku. V Bretani vlastně bylo těžké
Vzápětí si uvědomil, že vlastně celý jejich výlet je jedna velká sranda,
na pobřeží zastavit tak, aby se člověk u nějakého majáku neocitnul. Ma
vyskočil ze sedadla a uhnízdil se na sedadle spolujezdce.
jáky tu byly takovým ekvivalentem králíků v Austrálii, kteří se přemnožili
„Oukej. Tady mě máte,“ oznámil všem. „Jdu dělat navigátora!“
a vytlačili původní druhy. V Bretani už dnes nežije nikdo, kdo by pamato val, kdy a kým byly majáky vlastně do Bretaně zavlečeny a co zde stávalo před nimi.
Petanque na rozloučenou
Kluci si rozdělili role, Ted rozřezával bagety, Domča krájel sekanou a Lovec na křupavé pečivo pečlivě kladl listy ledového salátu. Tom a Meny jedli, co jim ostatní dali do ruky.
Cesta se dál ubírala k nejjižnějšímu naplánovanému kusu pobřeží, který
„Víte vlastně někdo, proč se ledovej salát jmenuje ledovej?“ zeptal se
chtěla skupinka vidět, k městečku Carnac, poblíž kterého se nacházela roz
Ted. „Ne.“
lehlá pole s tisícovkami vertikálně vztyčených kamenů – menhirů, podob
„V angličtině se jmenuje ledovcovej. Třeba fakt roste na ledovci.“
ných těm, které s sebou nosíval komiksový hrdina Obelix. Protože cesta k tomuto tajuplnému místu, dýchajícímu dávnými časy
Tom dožvýkal svůj kousek bagety. „Neroste.“
Keltů, trvala dlouho, přilákalo cestovatele, znuděné dlouho jízdou, pobře
Lovec se přidal ke skeptickému proudu.
ží. Bohužel nebylo tak pěkně jako při předešlé koupačce, takže se nikdo do
„Tam asi neroste, no.“
vln nevrhl a všichni se spokojili se sledováním otužilců v neoprenech, po
198
199
Ukázka elektronické knihy