vzpomínkách na horu téhle kolosální ošklivosti dopadá měkké odpolední světlo a on vidí především barvy, odstíny, nejjemnější přechody světla a stínu, šedi a červeně, sépiové a noční modři, temně rudé, která téměř zčernala, světlounce žluté, téměř bílé, kousku netknuté srsti u mrtvého čumáku. Vzpomene si na jednu ze starých knih, v níž viděl tatínka listovat – přesněji na jeden obraz, který mu utkvěl v paměti už jako klukovi: torzo býka, namalované slavným Rembrandtem. A právě na tomto obraze se něco, co v podstatě nelze nazvat krásným, obrací v podívanou, která má sílu a krásu. Právě tenhle rozpor ho v hloubi duše trápí. Zatímco ve slévárně hledí do hučícího ústí pece a kolem něj jako světlušky létají jiskry, pomalu mu dochází, že se v něm náporem hnusu před tou apokalyptickou hromadou hnijícího masa plného mrtvých pohledů probudilo něco, co ho vábí, co ho bolí, co v něm otevírá nový prostor – že se v něm poprvé probouzí touha, jež se zdá být větší než on. Je to touha kreslit a malovat, a v tu chvíli, kdy si to uvědomí, právě když opět v rukou sevře těžký naběrák s rozžhaveným železem, jako by se mu podlomila kolena. To náhlé vědomí ho přepadne mocnou silou, která v sobě zároveň nese závan pocitu viny. Je to vědomí, že chce dělat to co tatínek, smíšené s hořkou, palčivou bolestí z toho, jak se mu po něm stýská tak, že by teď, a to hned, nejraději upustil naběrák žhavého ohně na zem a utíkal na nějaké tiché a jasné místo, takové jako kostely a kaple, v nichž s tatínkem sedával v dětství po mnoho dní a kde tatínek retušoval ruku anděla, zatímco dovnitř dopadaly přes okenní vitráže barevné paprsky světla a uvnitř bylo takové ticho, že droboučké tahy štětce po zdi zaplňovaly celý prostor. Vzedme se to v něm jako vzlyk, jako bolestivá, elektrizující rána, která vychází odněkud hluboko z nitra, kde si podvědomí 100
Stefan-Hertmans_Valka-a-terpentyn_SAZBA-skak-cislice.indd 100
12.03.2020 10:38:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275390