blém je v nás samých. My lidé jsme ztřeštěná ontologická chyba chabě vrávorající na metafyzickém základu. Žijeme v oparu iluze hmoty a svoji duši i psýché všeho ostatního zanedbáváme. Ale právě ona je určující pro vyvážený běh světa, universa a veškerého dění v něm. Literární postava stiskla kliku, ale bylo zamčeno. Podívala se na zvonek, našla cedulku s nápisem dr. Ubanu Bibu a stiskla. Z reproduktoru se ozvalo: „Už vás očekávám.“ Následovalo zabzučení a dveře se samočinně otevřely. Bambulka s Literární postavou vstoupili do zatuchlého šera.
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275381
19 Zamířili ke schodišti. V tak staré budově pochopitelně chyběl výtah. „Bydlí až v podkroví,“ hlesla poněkud sklesle Literární postava. Z nevábného interiéru začaly na oba příchozí padat chmury. Byly upištěné a měly na sobě plavky. Za jiné situace by možná působily atraktivně, ba svůdně. Ale Bambulka ani literární postava si jich nevšímali. Vylézt nahoru jim dalo velkou práci. Doktor Bi bu byl černoch. Pocházel z Afriky. Stál v otevřených dveřích. „Ahoj,“ řekl jim. Kouřil marihuanu a usmíval se od ucha k uchu. Pozval je dál. Poslechli ho a vstoupili. Bibu je uvedl do společenské místnosti provoněné omamným kadidlem. Zdejší atmosféra působila psychedelicky. Doktor Bibu ukázal na křesla a pronesl: „Posaďte se.“ Jakmile tak učinili, nabídl jim k občerstvení vysoce kvalitní LSD ve formě tekutiny lehce nažloutlé barvy. Tak trochu připomínala moč. „Budete to potřebovat,“ poznamenal doktor Bibu. „Vím, proč jste tady. Ale rovnou vás musím upozornit, abyste si toho od Reality příliš mnoho neslibovali. Realita je náladová a depresivní ženská. Pořád má nějakou krizi. Navíc na mnohé lidi působí tak zmateně, že leckdy pochybují o její existenci. Je totiž strašně nevěrohodná. Svým vnitřním zrakem však vidím, že vy se bez setkání s ní neobejdete. Vaše touha je tak mocná, že vám dám její adresu. Dokonce budu tak hodný, že to učiním zdarma. Ne, nemusíte mi děkovat. Není to má vlastní vůle, ale vůle autora tohoto příběhu. Ten člověk je mi nesympatický a připadá mi trapný. Nej97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275381
spíš je i duševně chorý a měl by se léčit. Dost možná, že už tak činí… Kdo ví?“ Doktor Bibu se odmlčel a vytrhl list papíru z poznámkového bloku. „Tady máte, už jsem vám to nachystal. Myslím, že ji najdete snadno a bez vážnějších obtíží. Ale připravte se na to, že vás možná dost zklame. A teď už běžte. Neodcházejte však cestou, kterou jste sem přišli. Použijte okno. Nedbejte toho, co uvidíte, protože to není vůbec pravda… V konečném důsledku záleží všechno jen na vás… Být vámi, tak mě poslechnu.“ V tu chvíli zmizel. Spolu s ním se začal rychle ztrácet i jeho byt. Jako první vzaly za své dveře. Neměli tedy možnost volby. Literární postava i Bambulka byli omámení silnou halucinogenní drogou. Bambulkovi to připomnělo stav, díky němuž se do Fantasmagorie dostal. Připadalo mu to neskutečně dávno, ale přitom se mohlo jednat jen o několik málo dnů. Nebo týdnů? Jak dlouho tu vlastně jsem? uvažoval v duchu, zatímco jej Literární postava vlekla k oknu. Otevřela ho a vyšvihla se na parapet. Dole pod sebou spatřila ulici hemžící se vyděšenými a rozzuřenými lidmi. Pomohla Bambulkovi, aby se také dostal na parapet, zakryla mu dlaní oči a… Skočili. Ocitli se v bytě. Jako by se jednalo o zrcadlově obrácenou alternativu skutečnosti, která byla nyní poněkud jiná než před chvílí. U stolu tam seděl značně zanedbaný černoch. Vypadal uslintaně. Před sebou měl položenu igelitovou tašku, v níž spočívala otevřená plechovka toluenu. Pach ředidla prostupoval celou místnost. Muž připomínal kreativního jasnovidce 98 Ukázka elektronické knihy