Dívej se, jak zemře (Ukázka, strana 99)

Harriet zavře kohoutek, opře se o dřez a pije mohutnými doušky. Přitom se snaží utřídit si myšlenky.

Lia řekla něco, na co teď nedokáže přestat myslet. Že Harriet toho vraha zná.

Sklenici si odnese do podkroví, kde jí Eugen povlékl postel. U ní se svlékne a oblečení nechá ležet na zemi. V kabelce najde prášek na spaní a zapije ho studenou vodou. Ložní prádlo voní, Harriet se zachumlá a nechá prášek působit. Kéž bych tam bývala nešla sama, stihne si pomyslet, než se jí zavřou víčka a přepadne ji spánek.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275183

13

Středa, 30. srpen 2017 Vzbudí ji štěkot psa, ona se honem posadí na posteli a v hromadě oblečení na zemi zašátrá po telefonu.

Je za dvacet minut tři. Mozek má otupělý práškem na spaní a pár vteřin trvá, než si vzpomene, kde je.

Z přízemí se ozývají zvuky a Katovy drápy cvakají o podlahu. Harriet se natáhne po županu, který leží na opačné straně postele. Froté látka je drsná a studená.

Na schodech je zhasnuto, ale ozařuje je světlo z kuchyně. Slyší, jak si tam Eugen něco brumlá a řinčí nádobím. „Tati, ty jsi vzhůru?“ Má na sobě námořnicky modré kalhoty, světle modrou košili a svetr stejné barvy a vzhlédne, když se Harriet objeví. Na lince leží hromádky papírů a obálek.

Kato na přivítanou zamává ocasem. „No ne, ahoj, Harrinko. Co ty tady?“ otočí se Eugen překvapeně. Jeho zelené klidné oči se na ni přátelsky usmívají.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275183

„No…“ Harriet té otázce úplně nerozumí. „Je hluboká noc.“ Eugen se zarazí a zdá se, že přemýšlí. Pak položí dopis, který drží v ruce, na vrch hromádky. Harriet sleduje stařecké skvrny na jeho hubených rukou. „No, říkal jsem si, že bych to měl dodělat, ale máš pravdu, zítra je taky den a já jsem přece v důchodu.

Mám všechen čas na světě,“ řekne a zasměje se. „Rozhodně jsem nechtěl vzbudit svoji malou bojovnici proti zločinu,“ dodá. „To nic,“ odpoví Harriet. „Tobě se nechce spát?“ Eugen ji chvíli pozoruje a pak se na ni místo odpovědi usměje. To ji rozčílí. Proč jí nechce říct, jestli je nemocný? Musí to vědět. „Všimla jsem si, že máš v tašce léky. Na co jsou?“ vyzvídá opatrně. „Nejsi nemocný, že ne?“ „Aha, tohle. Ne, když jdu na preventivní prohlídku, doktor mi předepíše všechno možné, vitaminy, železo a léky proti srážení krve. Zjevně mu leží na srdci moje stravování,“ zasměje se Eugen. „Ale ne tolik jako Yvonne.“ Mírně zavrtí hlavou a spiklenecky se usměje.

Harriet ho dobře zná a vidí, že o tom už dál nechce mluvit, takže už z něj prostě víc nedostane. „Yvonne je hodná, chce pro tebe to nejlepší,“ podotkne Harriet. „Půjdu si zase lehnout.“ Odejde z kuchyně. V podkroví najde propisku a napíše si na ruku slovo „doktor“. Zítra Eugenovi domluví návštěvu u lékaře. Takového, který vezme jeho zmatenost vážně. Jestli s tím nebude souhlasit dobrovolně, bude ho tam muset dostat lstí. Něco s ním prostě není v pořádku.

100 Ukázka elektronické knihy