Martínkovi se podařilo prospat celý let až do Londýna. Skřítek ho jemně šťouchal do zad, aby se probudil. Když si protřel rozespalé oči, uviděl rozzářený Londýn. Nejvíc ho fascinovalo Londýnské oko. „Paní Gigi, myslíte, že bychom měli chvilku času, abychom se svezli v Londýnském oku a prošli si pár zajímavých míst?“ prosil Martínek. „Já jsem na kole taky nikdy nejela,“ zajásala víla nad tím nápadem. „Je to největší vyhlídkové kolo v Evropě. Byl by to skvělý zážitek.“ Poletovala kolem koštěte a pozorovala ozářené kolo. „Rozhodně pro ostatní turisty,“ chechtal se skřítek. „Víla, Leprikón, čarodějnice a smradlavý kocour v jedné kabince je zcela běžná věc.“ „Ale paní Gigi by nás mohla zvětšit,“ bránila se víla. „Stejně to musí udělat kvůli soutěži. Pak bychom vypadali téměř normálně.“ „Martínku, jak moc chceš do toho kola?“ zajímalo čarodějnici. „Hrozně moc. Prosím.“ „Pak musíme nenápadně přistát,“ řekla paní Gigi a snesla se k tmavým břehům řeky Temže. Koště schovali u jednoho stromu a doufali, že ho nikdo neukradne. Pak paní Gigi mávla svou kouzelnou hůlkou a zvětšila vílu i skřítka. Víle ještě odčarovala křídla. „Můžeme jít,“ usmála se na všechny a vzala kocoura Smraďocha.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275148