závodní mód. Dokázal za něj skrýt veškeré své emoce, takže jste vůbec nevěděli, co se mu odehrává v hlavě. Parkur nepatřil mezi ty náročnější. Byl skvěle postavený, co se techniky týče. Přesně něco takového jsem potřebovala. Jediné přání, s kterým jsem šla do parkuru, bylo, aby Buchman nechytl svoji nespolupracující náladu. Doma pracoval dobře, tak by mohl to samé předvést v kolbišti. Byl jako Kinder vajíčko - nikdy jste nevěděli, co v něm bude. Konkrétně dnes se choval jako nikdy předtím. Pobídla jsem ho, jak nejjemněji jsem dokázala. Patřil mezi citlivé tvory a já mu nechtěla jízdu znepříjemňovat. Nepohodlně skočil do cvalu. Následně se rozcválal do strany, vyskočil do vzduchu, znovu několikrát uhnul do boku. Za žádnou cenu nechtěl dopředu. Všechny mé pobídky ignoroval. Viděla jsem, jak nás jeho nekontrolovatelný pohyb dostává ke stěně, a tak jsem na něj zařvala. Postavil se na zadní a v ten moment zařval i George. Byl to šílený pocit. Nevěděla jsem, co dělat. Vykopl, k tomu udělal myšku a já letěla. Poslal mě přímo proti zdi a já utrpěla ránu do hlavy. A tak závody skončily tak rychle, jak jen začaly. Nikdy jsem se necítila tak bezmocně. Žádný kůň neměl až takové problémy. Problémy, které byly výplody jeho vlastní fantazie. Nikdy jsem tolik nepadala. Navíc já mu nic neudělala, aby se takhle zachoval. Měl všechno, a stejně nefungoval. Brečela jsem, když mi doktor prohmatával bolavou nohu. Najednou zvedl hlavu. Utřela jsem slzy. Byla jsem připravená poslouchat. „Máš přetržený stehenní sval,“ řekl mně, ale sledoval George. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275016