Co to bylo? Zaposlouchal jsem se do šera místnosti a snažil se na protější zdi vyčíst, kolik je hodin. Pět? Že bych si špatně nařídil budík? Sáhl jsem po telefonu, ale jediné, co jsem viděl na displeji, bylo, že volá Tomáš. „To si snad děláš prdel, ne?“ Přijal jsem hovor a byl jsem viditelně neviditelně naštvaný. „Maxi, jsem dole. Pojď mi otevřít!“ řekl jakoby nic a já se dvě minuty přemlouval, abych vůbec vylezl z postele. „No tak, pohni, víš jaká je tu zima!“ vyčetl mi, jakmile jsem se přiblížil k vrátkům, a než jsem je stačil zase zamknout, on už byl na schodišti a dožadoval se horkého čaje s citronem. „Musíš tak řvát?“ okřikl jsem ho, jakmile jsem za námi v kuchyni zavřel dveře, a když jsem do konvice nalil vodu, zajímalo mě, kde posledních čtyřicet osm hodin byl. „No, jak bych ti to vysvětlil. Byl jsem s kamarádama venku a nějak se to protáhlo. Tu první noc jsem přespal u známého, ale ze včerejška na dnešek už to nešlo. Tak jsem od třech hodin spal v autě,“ vysvětlil a než jsem se stačil podivit nad jeho historkou, on na nic nečekal a hlasitě usrkával vařící čaj. Chtěl jsem se jít obléknout, ale nějak mi to nedalo a z půlky cesty do ložnice jsem se vrátil za Tomášem, abych tu zase nebyl za blbce jenom já.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275015