Co to bylo? Zaposlouchal jsem se do šera místnosti a snažil se na protější zdi vyčíst, kolik je hodin. Pět? Že bych si špatně nařídil budík? Sáhl jsem po telefonu, ale jediné, co jsem viděl na displeji, bylo, že volá Tomáš. „To si snad děláš prdel, ne?“ Přijal jsem hovor a byl jsem viditelně neviditelně naštvaný. „Maxi, jsem dole. Pojď mi otevřít!“ řekl jakoby nic a já se dvě minuty přemlouval, abych vůbec vylezl z postele. „No tak, pohni, víš jaká je tu zima!“ vyčetl mi, jakmile jsem se přiblížil k vrátkům, a než jsem je stačil zase zamknout, on už byl na schodišti a dožadoval se horkého čaje s citronem. „Musíš tak řvát?“ okřikl jsem ho, jakmile jsem za námi v kuchyni zavřel dveře, a když jsem do konvice nalil vodu, zajímalo mě, kde posledních čtyřicet osm hodin byl. „No, jak bych ti to vysvětlil. Byl jsem s kamarádama venku a nějak se to protáhlo. Tu první noc jsem přespal u známého, ale ze včerejška na dnešek už to nešlo. Tak jsem od třech hodin spal v autě,“ vysvětlil a než jsem se stačil podivit nad jeho historkou, on na nic nečekal a hlasitě usrkával vařící čaj. Chtěl jsem se jít obléknout, ale nějak mi to nedalo a z půlky cesty do ložnice jsem se vrátil za Tomášem, abych tu zase nebyl za blbce jenom já.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275015
„Hele, není to divný? Z ničeho nic se tady objevíš, dva dny se odsud nechceš hnout a pak na tu samou dobu zmizíš,“ vypustil jsem do prostoru a čekal, až mi tenhle zmrzlina zabalený v dece odpoví. Chvíli bylo ticho a pak se mi dostalo odpovědi, o které jsem nevěděl, jestli je to fakt, nebo si ze mě Tomáš dělá zase srandu. „Jak jako, že jsi něco měl. To mě ale nezajímá. Já chci vědět, co se to s tebou děje!“ zeptal jsem se dost důrazně a šel se podívat z okna, jestli tam ještě stojí Marty auto. „Hele, Maxi, nemůžeme to nechat na jindy? Třeba navečer. Já koupím pizzu, pivo a zkoukneme nějaký film. Jsem pořád dost zmrzlej a chce se mi spát,“ žadonil a šel se za mnou podívat k oknu, co že mě dole na chodníku tak zaujalo. „Někoho vyhlížíš, nebo tam tvoje máma někoho má?“ Díval se mým směrem a podotýkal něco o tom, že jestli je to to druhé, tak auto má teda pěkný. „Ty jsi blbej, viď? Má tam Martu. Včera se tak opily, že máma nemohla ani chodit a společně se tam chechtaly ještě do dvou do rána,“ vysvětlil jsem mu, jak to bylo, a souhlasil s jeho nabídkou na společný večer. Ještě chvíli jsem se díval na ulici, a když se tam ani po pěti minutách nic nového nedělo, oblékl jsem se a po nezbytných ranních úkonech jsem se vydal do práce. Vlastně ne tak docela. Když jsem si obouval boty, uslyšel jsem zezdola hlasy.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275015
„…no to byl nápad. Co když mě chytnou? Vždyť já můžu normálně nadýchat.“ Zastavím se nahoře na schodišti a dělám, že tam nejsem. „Myslíš si, že v sedm ráno někde potkáš policajta? Ty budou buď spát, nebo někde vysedávat na kafíčku.“ Skoro jsem nedýchal, abych se neprozradil, a čekal, jak bude rozhovor mezi mámou a Martou pokračovat. „Čert a policajti nikdy nespí. To bys měla vědět. A vůbec! Jak to, že tobě je dobře a já se cítím jako přejetá,“ postěžovala si Marta a já doufal, že to nebude dlouho trvat, abych nepřišel pozdě do práce. „Víš proč? Protože rum patří do těsta. Já pila vodku.“ Teda ty holky se rozjely. Konstatoval jsem a začínal být mírně nervózní. „Vodkou to teda nebylo. Ty jsi normální notor, kdežto já jsem slušná holka. Tedy to jsem byla, než jsem tě poznala.“ A hele! Konečně jsem se dozvěděl něco zajímavého. Počkal jsem, až se ty dvě rozloučí, a když se máma vrátila zpátky do domu, tiše jsem sešel ze schodů a po opatrném zabouchnutí dveří jsem pospíchal do práce. Teda, to je ale mlha. Rozhlédl jsem se široko daleko kolem sebe do bílého oparu a okamžitě jsem si vzpomněl na jeden vtip, který jsem četl včera na zdi o tom, jak se pozná, že mlha dosáhla nejvyššího stupně zamlženosti. Takže když jsem míjel semafor, pozorně jsem sledoval, jestli na něm sedí policajt a vykřikuje barvy. Zamčeno? Kolik je? Rychle jsem vyndal telefon z kapsy a i při druhém podívání jsem byl ujištěn, že pozdě nejdu.
100 Ukázka elektronické knihy