CARLTON MELLICK III
„Jestli budeš moct, dostaň ho do otevřeného prostoru,“ poradila jí Sametka. „My se k tomu vážně chystáme?“ zeptal se Paprika. „My se vážně chystáme zkusit zabít kapitána Krá?“ „Jestli to generál nepřežije,“ prohlásila Sametka, „nebudeme mít žádnou jinou možnost.“
Po silnici se k nim blížily světlomety. Spolu s nimi se prostorem neslo burácení motoru. „Odkud se vzalo tohle?“ žasla Sametka a vykročila do středu ulice. Byla to pouze jedna dvojice světel na nějakém přijíždějícím dopravním prostředku. Hračky auta neřídily. Neřídili je už ani lidé. „Je to jen jeden pár, že?“ zeptala se Julie. Sametka přikývla. „Muselo to tu být celou dobu a jen to čekalo u cesty,“ řekla. „Kdo je to?“ zeptal se Paprika. „Kdo by to mohl být?“ Sametka se zadívala do zaměřovače na své odstřelovací pušce. Vedle hlavně jí viselo zplihlé fialové ucho. „Ať je to, kdo chce,“ zamručela, „živý odsud neodejde.“ Namířila na řidiče a vystřelila. Potom zbraň sklonila a čekala. „Nic?“ zeptal se Paprika. Sametka znovu nabila a znovu vystřelila. Pak ještě třikrát. Vozidlo nezastavovalo.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275013
PLYŠÁKOKALYPSA
„Neprůstřelné to není,“ prohlásila Sametka. „Střely procházejí čelním sklem. Řidič by už neměl být naživu.“ Když se vozidlo ještě víc přiblížilo, Julie se Sametkou poodstoupily z cesty. Uviděly, že k nim přijíždí velký tahač s návěsem. S cisternou. Něco takového Julie už deset let neviděla. Uvažovala, kdo takové monstrum může řídit. „Papriko, připrav se,“ řekla Sametka květinákovi, ale Paprika už z bedny vytahoval výbušniny. Souprava zpomalila a vedle nemocnice zastavila. Tahač byl starý a zrezivělý. Z původní žluté barvy na něm zbylo už jen několik neurčitých skvrn. Z plechů různě rašil plevel, jako by vůz od sedmdesátých let hnil někde na vrakovišti. Julie se divila, že takový prostředek ještě vůbec jezdí. Plyšáci na kabinu namířili zbraně a čekali, co se bude dít. Ale tahač zůstával nehybně stát a jen mu na volnoběh brumlal motor. Sametka k němu přišla a nahlédla do kabiny. Čelní sklo bylo prostřílené jako ementál. Na sedadlech ležely spousty skleněných střepů. A uvnitř nikdo. Ucouvla a zamyslela se: „Kdo ten krám sakra řídil?“ „Že by to byla past?“ vykřikl Paprika. „Co když je to past? Nemám to odpálit?“ „Určitě je to nějaký přízrak,“ pronesla Julie a začala ustupovat ke svému pružinovému pavoukovi. Čísi ruka jí zezadu sevřela srst. Otočila se a uviděla, jak se k ní zpoza mříží natahuje Riley.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275013
CARLTON MELLICK III
„Okamžitě odsud zmiz,“ zašeptal jí. Z výrazu jeho očí vyčetla, že mu nákladní auto nahání hrůzu. „Ta souprava, to je Dupavec.“ Jakmile se ohlédla zpátky, rezavý tahač se i s návěsem rozdělil na třicet částí, které se protáčely a přeskupovaly jako dílky na Rubikově kostce. „Co se to děje?“ zeptala se Julie. Ale Sametka podle všeho přesně věděla, co bude následovat, protože se už hnala zpátky ke svému pavoukovi. Když souprava dokončila transformaci, na ulici stál stroj ve tvaru lidské postavy. Rezavý obří vrakovištní robot se zubatými černými kovovými pěstmi. „Chytrý morfér?“ zeptala se Julie Rileyho. „Tys ale neříkal, že Dupavci jsou chytré morféry.“
Chytré morféry byly jedním z hlavních důvodů, proč hračky vyhrály válku proti lidstvu. Vycházely ze staré řady hraček zvaných Transformers, ale tyhle mechanismy se dokázaly transformovat samy o sobě. Uměly myslet, jezdit a bojovat proti padouchům. Skutečně nebezpečnými se však staly až ve chvíli, kdy vznikly první chytré morféry v životní velikosti. Obří robot zaryčel jako mechanická gorila, udeřil zaťatou pěstí do země a v asfaltu vytvořil otvor o velikosti kráteru, z něhož se do všech směrů na vzdálenost několika kilometrů šířily vlny rachotu. Byl to válečný křik, který museli slyšet všichni jeho přátelé v dané oblasti.
100 Ukázka elektronické knihy