„Rozhodně ne. Je to taková změna, jako bys vzal nůž, zabodl ho do mozku člověka a fakticky odřízl jednu mozkovou oblast. Dá se to srovnat třeba s lobotomií. To se nestane samo sebou a tak náhle. Jistotu ale budeme mít, až uděláme shodné porovnání u toho druhého simulátoru a zjistíme shodné poškození.“ „Rozumím tomu dobře, že pokud se najde podobné poškození i na simulátoru číslo 73, bude jisté, že oba simulátory poškodil někdo záměrně? Potažmo, že tu máme co dělat se zločinem?“ „Troufám si tvrdit, že nejenom to. V tomhle případě by to býval musel udělat někdo z naší firmy. Někdo, kdo se v simulátorech velmi dobře vyzná. Skoro se bojím říct, že nejspíš někdo z mých lidí! Ale pořád tak nějak doufám, že se tohle podezření nepotvrdí.“ „Proč by to někdo, sakra, dělal? Začíná se to nepěkně zamotávat. V každém případě dík za informace. A prosím tě, dej mi vědět ohledně toho druhého simulátoru,“ uzavřel jsem náš hovor. Takže tu máme zlý úmysl! Už tedy nejspíš nebude nutné zabývat se možností spontánního poškození nebo nějakou technickou závadou. Má to aspoň tu výhodu, že za potíže nemůže nedokonalá práce mého týmu. Tím ale všechny dobré zprávy končí. Mezi našimi kolegy je asi nějaký zločinec! Může to mít nějakou souvislost se strachem, který jsem zaznamenal u jednoho z mensarů v Komerčním prostoru? Neexistuje tu snad nějaká nekalá činnost propojující skutečný a virtuální svět? Zdá se mi pravděpodobné, že nejvyšší vedení Cogito Omnia v tom prsty nemá. Jde tu přece o zásadní business firmy a její renomé u veřejnosti. Navíc, nejvyšší vedení přece dalo jasný pokyn, že veškeré úsilí zaměstnanců se má vrhnout směrem k odhalení příčin těch 98 | P e t r N o b e l Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274891
dvou selhání. Nejspíš se ve firmě děje něco, o čem nejvyšší vedení nemá tušení. Uvažuji ještě dále. Jedná-li se opravdu o zločin na pomezí reálného a virtuálního světa, musí být poměrně rozsáhlý a komplikovaný. To přeci nemůže zvládnout jeden osamělý vlk. To musí být náročné na organizaci, znalosti a množství důvěrných informací. V tom by muselo být zapojeno více lidí, případně mensarů. Mohli by to být pouze „pěšáci“ bez vyšších pravomocí? Pokud mi Jirka potvrdí, že porovnání neuronové struktury i u druhého simulátoru ukáže podobné poškození, budu se chtít setkat přímo s nejvýše postaveným člověkem ve firmě. S generálním ředitelem Hejlkem. Tomu věřím. U něj jsem si jistý, že by nikdy nenechal svou firmu, své životní dílo, padnout. Jelikož nemáme ponětí, o co vlastně jde, kdykoliv může ten neznámý začít připravovat zastavení dalšího mensara. Ohroženi mohou být teoreticky všichni. A to na svých životech! Pro mnoho z nás se zastavení mensara rovná smrti člověka. Nemůžeme proto jen tak čekat a věřit, že pouze technická zkoumání nám nějak pomohou při odhalování pravých příčin potíží. Vracím se ke své myšlence, že strach a chudoba mensarů může souviset s těmi škodlivými zásahy na simulátorech. Bude proto nejlepší jednat na dvou frontách. Na jedné bychom s Jirkou pokračovali ve zjišťování příčin zastavení mensarů uvnitř firmy. Na druhé by zároveň někdo pátral i v Edenu. Jedna hodina pobytu, kterou jsem si už zkusil, této věci nemůže pomoci. Je nutné v prostředí VR strávit delší dobu. Aspoň několik dnů. Navíc to nemůže být člověk, který na pobyt ve VR není zvyklý a přitahoval by pozornost. Ideálně to musí
C o g i t o E r g o S u m | 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274891
být nějaký spolehlivý a zkušený mensar. Takového mensara přeci máme. Je to můj přítel Karel. Po krátkém váhání se rozhodnu Karlovi zavolat. Ozve se okamžitě: „Čau Míro, máš se? Rád tě slyšim!“ „Ahoj Karle. Potřeboval bych se s tebou nutně sejít.“ „To chceš zase hledat odpovědi na nějaký filosofický otázky ohledně života a smrti?“ „Trefil ses do černýho, týká se to života a smrti. Ale spíš než o filosofický otázky tentokrát půjde o velkou prosbu o pomoc. Nevadilo by ti sejít se hned teď?“ „Šel jsem si zaběhat kolem ostrova a jsem asi dva kilometry od Úvodní místnosti. Můžu tam bejt tak za osm minut.“ „Dík, budu tam čekat.“ Karel nikdy není zadýchaný, ačkoliv bezprostředně před našimi setkáními rychle chodí nebo běhá. Nevím, jestli tento rozdíl mezi lidmi a mensary ve fyzických projevech zátěže a únavy programátoři zanedbali nebo jej ponechali záměrně. Aby ulehčili mensarům život. Také nevím, zda sport má na mensary, stejně jako na lidi, pozitivní vliv spočívající ve vyplavování endorfinů. Musím se na to Karla zeptat. Na pracoviště VR jdu hned. Doufám, že tam nikdo nebude, abychom v Úvodní místnosti měli s Karlem soukromí. Je tam jen naše psycholožka Beáta a slyším ji, jak se s někým loučí. Takže si sedám do jiné sedačky a ještě chvíli čekám, než se připojím. S Beátou se letmo pozdravím, když už je na odchodu.
100 | P e t r N o b e l Ukázka elektronické knihy