98
Laurence Anholt
matku. Ale ona mi tu lásku nikdy, nikdy nevrátila a to mě strašně… štvalo!“ vyrazil ze sebe se skleněným pohledem skrz zaťaté zuby. „Nenáviděl jste ji,“ prohodila Shanti. „Vidíte, už je to zase tady. Vkládá mi do úst svoje slova a vymýšlí si důkazy, kde sama chce. Podívejte se, já vím, koho chcete najít – nějakýho ubohýho feťáka, který zamordoval svou matku, protože ho v dětství nekojila a nemazlila se s ním. Prošel jsem terapií. Jo, Kristal nebyla perfektní. Ale byla sakra dobrá, geniální, géniové si možná nedokážou pomoct, že jsou, jací jsou. Dělal jsem, co jsem mohl, abych se o ni postaral. Táta taky. A nezabil… NEZABIL jsem ji, kurva.“ „Takže kdo myslíš, že to asi udělal, Arte?“ zašeptal Caine. Artovi poklesla ramena. „To je tvoje práce, kámo. Jsi za ni placený. Ty to musíš rozlousknout.“ Caine nehnul ani brvou. „Vedeš si dobře. Opravdu jsi nápomocný. Já ale chci, aby ses zamyslel a vrátil se trochu zpět, do doby před několika lety nebo týdny. Nenapadá tě někdo, kdo by mohl mít na smrti tvé matky zájem?“ „Poslouchejte, matka dokázala lidi akorát nasrat. To je všechno, co dělala. Byla skvělá profesionální nasíračka. Srala lidi v Dánsku. Srala lidi ve Falmouthu, celou svou kariéru lidi jenom srala. Ale odpověď zní ne…, nemůžu přijít na nikoho, kdo by zašel tak daleko.“ „Mám pro vás jednu důležitou otázku, Arte,“ ozvala se Shanti. „Pohádal jste se s matkou v galerii před začátkem výstavy?“ „Nevím, kurva. Možná. Pořád jsme byli v sobě. Ale Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274851