né svíčkami, které plní koupelnu sladkou vanilkovou vůní, a přemýšlím o víkendu; co pro mě znamenal a co jsem udělala. Tohle nemůžu Mattovi dělat. Je to hodný člověk a nezaslouží si to. Musím s tím přestat, než to zajde dál. Musím udělat všechno pro to, abych Jamieho vypudila z hlavy. Ještěže jsem včera večer potkala Chaplinovy. Přesně takový budíček jsem potřebovala. Sedím u toaletního stolku a dívám se na sebe do trojkřídlého zrcadla. Moje sebedestruktivní já, které tak dobře znám, mi pohled vrací. Mokré vlasy sčesané dozadu, nenalíčená tvář. Moje já. Vidím ho. V kabelce mi cinkne telefon. Vyndám ho, a když vidím, že přišla zpráva od Jamieho, zadržím dech. Okamžitě ji otevřu, je to jen odkaz na video na Youtube a podpis. Rychle si nasadím sluchátka. Kliknu na odkaz a pustím hudební video, které jsem slyšela už mnohokrát. A vždycky se mi líbilo. Sexy, smyslné, drnčivé kytarové rify, zpěvákův neodbytný, jedinečný hlas… a ten nádherný text. Naslouchám každému slovu Chrise Isaaka a jeho hříšná „Wicked Game“ mi zní ozvěnou v hlavě. Dívat se, jak flirtuje s Helenou Christensenovou na pláži, je hypnotizující. Mám obrovskou chuť zavolat Jamiemu, napsat mu, říct mu, jak jsem si náš víkend užila a jak ráda bych ho políbila. Jenže nemůžu. Napíšu odpověď, připojím k ní odkaz a odešlu ji. Netuším, jestli se mu písnička bude líbit, ale doufám, že kdykoliv v příštím roce uslyší „You Do Something To Me“ od Paula Wellera, vzpomene si na mě.
•
98
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274847
Kapitola 8
úterý 6. ledna 2009 Jamie
O
bčas se na ni dívám, obvykle když dělá něco obyčejného, například když nalévá víno do sklenice, a ptám se sám sebe: Co jí to děláš? Vůbec nic netuší, nemá ani ponětí, že sis vybudoval nerozlučné pouto s někým jiným. Je to vůbec možné? Je to možné, když se člověk s někým sejde jenom třikrát? Fyzicky neděláme nic špatného. Ale emocionálně je to špatně úplně celé. Nemůžu na ni přestat myslet. Pronásleduje mě pocit viny, mám dojem, že mě jeho tíha dusí, a občas jako bych se nemohl vůbec nadechnout. Vždycky jsem si myslel, že muži, kteří tohle dělají, jsou arogantní, okázalí, samolibí pitomci. Zahýbají a na své nebohé, nic netušící manželky ani nepomyslí. Chvástají se tím před svými stejně prohnilými kamarády, vyprávějí si historky o svých nejnovějších pokoutních úlovcích a smějí se jim. Platí si pokoje v hotelích, vyprávějí lži o tom, kam se chystají. Sundávají si snubní •
99
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274847
prsten, když jsou s ní. Baví je vzrušení, které je s tím spojené. O co jsem já lepší než oni? Nebo Stephanie? Jsme lepší, ale myslím, že současně nejsme… Ne ve skutečnosti. Neměli jsme spolu sex. Jednou jsme se políbili. Nás jen těší, že můžeme být spolu. Je to lepší? Nebo je to dokonce horší? Copak hraje roli, když jste v tomhle ohledu o něco víc na úrovni? Když si to necháte pro sebe? Hraje roli, když začnete něco cítit? Stále je to lež. A nevěra. Podvádění. Nezáleží na tom, jak to podáte. Přesto s tím nedokážu přestat. Helen si tohle nezaslouží…, nezaslouží si mě. Nedokážu si představit, co by si o mně lidi pomysleli, kdyby to věděli. Naši přátelé, dvojice, se kterými jsme strávili řadu večerů v hospodách, smáli se, hráli hry, bavili se o vážných i nevážných věcech. Co by si o mně pomysleli? No, já moc dobře vím co. Jsem ten poslední, od koho by to čekali. Vím lépe než kdokoliv jiný, jakou bolest tohle chování způsobuje. Nikdy nezapomenu na den, kdy můj otec odešel z domova a nechal mámu kvůli jiné ženě. Měli spolu známost osm měsíců a on se k tomu mámě přiznal jen kvůli tomu, že o tom v okolí všichni věděli a někdo se jí to chystal říct. Takový byl zbabělec. Bylo mi tehdy jenom deset. Sedával jsem na posteli a poslouchal, jak se celé hodiny hádají. V našem domě to bylo normální. Táta byl štukatér a dělával přesčasy a po práci raději trávil čas v hospodě a opíjel se se svými kumpány, než aby šel domů. Bydleli jsme v maličkém •
100
•
Ukázka elektronické knihy