vyhnala lidi z ulic. Werens vešel do obchodu, vyrovnal účet a zeptal se mladého prodavače na Krkavčí ulici. Kluk na něj chvíli hleděl tupým zrakem, ale najednou se zářivě usmál a podal mu mapu města, za kterou si řekl o deset zlotých. Novinář mu podal bankovku, vzal si mapu a vrátil se do auta. Obrátil auto do Gietkowské ulice, která se křížila s Dělostřeleckou. Chvíli jel na západ Baltskou ulicí a vpravo postupně míjel Kanáří, Čapí a Jestřábí. V určitou chvíli odbočil vlevo, projel kolem Špaččí, Holubí a Paví ulice, aby se konečně dostal do Krkavčí. Celá ornitologická zahrada, pomyslel si. Ale kde jinde by měla bydlet vnučka praštěného vědce přes motýly, když ne mezi ptáky? A pak se široce usmál, protože si vzpomněl, že někde zahlédl tabulku s Luční ulicí. Hanna bydlela v hezkém patrovém domku s kovanou železnou brankou ve tvaru rozprostřených ptačích křídel. Stiskl zvonek domácího telefonu a čekal na dívku ve společnosti malého voříška, který na něj vášnivě štěkal a v jednu chvíli se neúspěšně pokusil vetřelce kousnout. Hluk vylákal dívku z domu. Stála na prahu a dlaní si clonila oči před paprsky pražícího slunce. Měla na sobě krátkou červenou sukni a přiléhavou černou halenku, zvýrazňující dokonalé proporce opáleného těla. „Máš zpoždění,“ řekla s výčitkou v hlase a ostentativně otočila hlavu do dlouhé chodby, ze které vyšla na zápraží. „Jenom čtvrt hodiny!“ vykřikl a ukazováčkem pravé ruky opsal ve vzduchu kruh. „Je těžké sem trefit. Všude samí kosi, vlaštovky…“ Viditelně ji to pobavilo, protože se na něj znovu podívala a už méně uraženě odvětila: „Když ne ptáci, tak motýli, že? Byl jsi u dědy?“ „Ano. Mockrát ti děkuju za pomoc. Děda…“
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274812