ale obsahovala též ostrý atak vůči západnímu způsobu myšlení. Západ jim připadal příliš individualistický, nakažený právnickým a abstraktním myšlením a odříznutý od přirozeného světa, reprezentovaného zejména ruským rolníkem. Nebylo divu, že koncentrátem západního myšlení byla pro ruské slavjanofily římskokatolická církev. Právě slavjanofilství nám umožňuje pochopit, jak ideologie žijí z obrazu nepřítele. Někdy se totiž k sobě velké ideologie vinou jako sourozenci nebo alespoň předstírají přátelství. Jindy si jdou nekompromisně po krku. Konstantin Leontijev je například prototypem ruského šlechtice, který ve své knize Rusko a Evropa vyslovil tezi, že Západ se se svým liberálním rovnostářstvím nachází v posledním stadiu své existence.
STÝKÁNÍ
Jednotlivé ideologie samozřejmě vznikaly ve vzájemně opozič-
A PRŮNIK
ním vztahu. Jak jsme již uvedli, jejich vzájemné potýkání však
IDEOLOGIÍ
v určitých případech nevylučovalo ani občasné (a dočasné) stýkání. Byl to právě nacionalismus, který v době vrcholící „jarem národů“ 1848/1849 navázal poměrně symbiotický až intimní vztah s dobovým liberalismem, neboť se zdálo, že mezi právy jedinců a právy národů neexistují rozpory, ale jen společná překážka v podobě reakčních metternichovských režimů. Na sklonku 19. století podobnou alianci s nacionalismem navazoval v mnoha zemích (typickým příkladem budiž vilémovské Německo nebo Rusko Mikuláše II.) místní konzervatismus, který tak toužil obnovit síly notně pošramocené v důsledku vstupu nových společenských vrstev do politiky po rozšíření volebního práva. Ať se nám to líbí nebo ne, dějiny 19. (a 20.) století jsou zkrátka dějinami ideologií a jejich politická dynamika je vysvětlitelná 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274742
soupeřením různých více či méně abstraktních principů, představ a vizí. Správně bychom však měli do obou částí předchozího souvětí dodat tučně vysázené slovo „také“. Ideologie sice byly a zůstávají velmi významnou ingrediencí moderní politiky, ale ani nejzarytější zastánci teze o jejich primátu nad ekonomikou nemohou pominout, že mnohdy byly klíčem k pochopení politického vývoje spíše společenské, kulturní a samozřejmě ekonomické zájmy. O tom by ostatně ve střední Evropě mohly vydat krásné svědectví třeba dějiny agrárních stran a hnutí tolik úspěšných již kolem roku 1900. Na druhou stranu, dokonce i ony se snažily vybudovat ex-post svérázné ideologie agrarismu, aby svým přívržencům poskytly ten správný obraz světa. Ideologie, ona nezvedená dítka evropské modernity, již nebylo možné vrátit zpět do jejich revolučního lůna.
Seznam literatury Norberto Bobbio: Pravice a levice: důvod a smysl rozdělení politické scény. CDK, Brno 2003. Edmund Burke: Úvahy o revoluci ve Francii. CDK, Brno 1997. Ian Buruma – Avishai Margalit: Okcidentalismus. Západ očima nepřátel. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2005. Michael Freeden – Lyman Tower Sargent – Marc Stears (eds.): The Oxford Handbook of Political Ideologies. Oxford University Press, Oxford 2013. John Gray: Liberalismus. Občanský institut, Praha 1999. Andrew Heywood: Politické ideologie. Aleš Čeněk, Plzeň 2008. Mikuláš Lobkowicz: Duše Evropy. Vyšehrad, Praha 2001. Claire Madl – Daniela Tinková (edd.): Francouzský švindl svobody. Argo, Praha 2013. Robert A. Nisbet: Politický konzervatismus: sen a realita. LEDA, Voznice 2011. Pavel Šaradín: Historické proměny pojmu ideologie. CDK, Brno 2001.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274742
VI.
STÁT JAKO VŮLE A PŘEDSTAVA
Ukázka elektronické knihy