ale obsahovala též ostrý atak vůči západnímu způsobu myšlení. Západ jim připadal příliš individualistický, nakažený právnickým a abstraktním myšlením a odříznutý od přirozeného světa, reprezentovaného zejména ruským rolníkem. Nebylo divu, že koncentrátem západního myšlení byla pro ruské slavjanofily římskokatolická církev. Právě slavjanofilství nám umožňuje pochopit, jak ideologie žijí z obrazu nepřítele. Někdy se totiž k sobě velké ideologie vinou jako sourozenci nebo alespoň předstírají přátelství. Jindy si jdou nekompromisně po krku. Konstantin Leontijev je například prototypem ruského šlechtice, který ve své knize Rusko a Evropa vyslovil tezi, že Západ se se svým liberálním rovnostářstvím nachází v posledním stadiu své existence.
STÝKÁNÍ
Jednotlivé ideologie samozřejmě vznikaly ve vzájemně opozič-
A PRŮNIK
ním vztahu. Jak jsme již uvedli, jejich vzájemné potýkání však
IDEOLOGIÍ
v určitých případech nevylučovalo ani občasné (a dočasné) stýkání. Byl to právě nacionalismus, který v době vrcholící „jarem národů“ 1848/1849 navázal poměrně symbiotický až intimní vztah s dobovým liberalismem, neboť se zdálo, že mezi právy jedinců a právy národů neexistují rozpory, ale jen společná překážka v podobě reakčních metternichovských režimů. Na sklonku 19. století podobnou alianci s nacionalismem navazoval v mnoha zemích (typickým příkladem budiž vilémovské Německo nebo Rusko Mikuláše II.) místní konzervatismus, který tak toužil obnovit síly notně pošramocené v důsledku vstupu nových společenských vrstev do politiky po rozšíření volebního práva. Ať se nám to líbí nebo ne, dějiny 19. (a 20.) století jsou zkrátka dějinami ideologií a jejich politická dynamika je vysvětlitelná 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274742