byly doporučovány, ne-li nařizovány. Ale zpět k tomu bytu. Přesně v těch místech, kde mám já pokoj, tak tam se pootevřely dveře a cizí hlas mě vyzval, abych šla dál a hlavně potichu. To byla Lucka, mami. Všechno mi řekla, vysvětlila mi, jak se mě snažila kontaktovat, jak ji napadlo to udělat prostřednictvím snu v horečce, no prostě hrozně zajímavé a takové nadpozemské, viď mami? (ta zase jen kývla, ale byl na ní vidět zájem a vzrušení. Snad ani nedýchala a to já jsem zase měla srdce až v krku a dýchala jsem rychle jako pes). Povídala mi o tom, jak to chodí v jejich škole, jak jednoho roku došlo maso - to prý najednou z čista jasna vymřela skoro všechna hospodářská zvířata. Asi se nějaká otrávená látka dostala do jejich krmiva a asi v průběhu tří měsíců všechno vyhynulo. A aby se to asi nestalo znovu, tak se zvířata úplně přestala chovat a místo nich se začalo pěstovat více zeleniny, ovoce, luštěnin a dalších plodin. Z lidí se normálně stali vegetariáni, možná i vegani, protože když nebyly ani slepice nebo krávy, tak neměli ani vejce nebo mléko. No, prostě úplně strašný. Já si tohle nedokážu ani představit. Víš přece, jak miluju maso! A víš, v čem pěstovali zeleninu a další produkty? Žádná pole nebo zahrady tak, jak jsme na to zvyklí my. Normálně u každého města se postavily obří skleníky a vše se pěstovalo nebo vlastně bude pěstovat v nich. Nějak si, prosím tě, přeber ty časy, protože se to vlastně ještě ani nestalo nebo nestalo z našeho pohledu, tak bych měla říkat, že se budou stavět skleníky a že teprve ta zvířata vymřou apod., ale jak už o tom mluvím z toho vyprávění, tak říkám, že se to stalo, nevadí? (mamka zavrtěla hlavou, jako že nevadí) A představ si, že i děti ze 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274590
školy chodily pomáhat do těchto skleníků a že tam ani nemají možnost si vybrat školu, kam by chtěly jít po základce, ale musí se řídit tím, co je právě potřeba. Nejvíce se tedy děti učí na zahradníky nebo nějaké pracovníky do těch skleníků. Mami, umíš si mě představit, že bych celý den pracovala s hlínou? Jo ještě, abych nezapomněla. Do hlíny se přidával i písek a ten písek se normálně dovážel z pouště, hustý co? A taky tam přimíchávali nějaký urychlovač, nebo jak to Lucka říkala, a ty plodiny pak rostly rychleji. Představ si, že třeba odcházíš večer domů a než odejdeš, zasadíš nějakou zeleninu a ráno už sklízíš (to mě rozesmálo, tak se opravdu nahlas směju. Mamka taky). Dál vyprávěla o tom, jak každé ráno došlo přes ten čip k celkové kontrole zdravotního stavu, a byla každému člověku doporučena denní strava. Jak to bylo hrozné, když chtěl někdo držet dietu a nedodržel dietní režim nebo třeba ve škole, když se někdo zhoršil, tak dostal automaticky extra procvičování, než se to naučil a opravil si prospěch. A kdyby nedělal, co má, tak došlo jednoduše například k vypnutí nějaké aplikace, kterou dotyčný používal na zábavu - ať už se jednalo o hru nebo filmy a tak. No teď můžeš říct, že to je na tom všem docela efektivní a že by se to mohlo osvědčit, ale mami, ber to tak, že ti lidé v budoucnosti, snad už ani nejsou lidmi, jsou to napůl roboti. A víš, čím to všechno prý začalo? To bys neuhádla. Všechno začalo díky moderním technologiím - jako jsou chytré telefony, počítače, iphony a tak. Postupně se do nich instalovaly různé aplikace, které jejich uživatele nevědomky manipulovaly, až to dospělo do stádia těch čipů. Asi to teda chvíli trvalo, ale zase ne moc dlouho, když 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274590
si vezmeš, že rok 2039 tu bude co nevidět,“ s úžasem a také trochu se zklamáním jsem vyprávěla. „Leni, a víš, že bych tomu i věřila? Když si vzpomenu na své dětství a ještě i školní léta, mobilní telefony ještě nebyly, iphony a tablety jakbysmet a chybělo nám něco? Měli jsme potřebu každý den několik hodin pročítat facebook, ukládat fotky na instagram a čekat na jejich úžasné komentáře? Ne, byli jsme hlavně venku, vyváděli jsme, hráli jsme různé, dneska už pro většinu dětí trapné, hry a online byl pro nás celý živý svět venku. Dneska už lidé pomalu necestují, stačí jim podívat se na online záběry na internetu, přečtou si k tomu pár komentářů od lidí, kteří tam ještě skutečně byli a dál si pak zase sedí u počítače. Neříkám, že tak žijí všichni. Určitě je spousta lidí, kteří doma ani počítač nemají nebo kteří raději skutečně jedou tam, kde to chtějí vidět, ale hodně lidí cestuje spíše virtuálně, než aby se na dané místo vydali. Takže, jak popisuješ tu manipulaci přes moderní technologie, tak tomu skutečně věřím. Je to bohužel reálné. Protože i ti, kteří někam jedou, cestují po světě, mají u sebe nějakou tu chytrou mašinku, ať už je to telefon, tablet, ipad apod., takže jsou pod daným tlakem stejně jako ti, co sedí doma,“ rozpovídala se mamka. „Přesně mami. Jsem ráda, že mi rozumíš a že ti tedy dávají ty informace od Lucky i nějaký smysl. Víš, bude to znít zvláštně, ale mám pocit, že mi tím Lucka chtěla nějak říct, že bych mohla v naší době ještě nějak zasáhnout a lidi včas varovat. Myslíš si, že by se mi spíš nevysmáli?“ trochu rozpačitě jsem se ptala mamky. „No, určitě se nějací posměváčci najdou. To už tak prostě bývá. Ale může se najít větší skupina lidí, kterou tyto informace zasáhnou a 100 Ukázka elektronické knihy