4. Geofaktory jako stavební kameny geodiverzity
98
Valtice – velkolepý pokus o rozsáhlou komponovanou krajinu s rybníky, cestami, umělými romantickými ruinami i klasicizujícími stavbami.
2
3
4
pevné slínovce s velmi proměnlivým obsahem jemnopísčité složky i obsahu kalcitu, které jsou vrstevnaté a prostoupené puklinami. Tvoří sutě plochých úlomků a mohou vystupovat i jako kolmé, avšak málo stabilní stěny tvořené opukami. Příkladem jsou opuky bělohorského souvrství ve středních Čechách; vápnité pískovce, typicky vyvinuté v jizerském souvrství, které se vnějškem podobají opukám, ale mají vyšší podíl písku a méně jílovitého materiálu; lemují údolí střední Jizery a jako kolmé stěny vystupují zejména v PR Bučiny u Rakous, níž se nachází i mohutný sesuv, nebo spíš skalní řícení; od těchto tří víceméně karbonátových facií, na kterých se vyvíjejí zejména pararendziny, omezeně také kambizemě a hnědozemě, se výrazně odlišují pevné pískovce; kvádrové pískovce vytvářející rozsáhlé skalnaté oblasti oplývající množstvím často bizarních tvarů od drobných voštin až po skalní věže a kuriózní tvary připomínající hřiby nebo sochy, časté zejména v NPR Broumovské stěny, popřípadě složité skalní útvary, jako je Čertův automobil
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274567
4. Geofaktory jako stavební kameny geodiverzity
99
v PR Ostaš na Broumovsku. Jednotlivé litologické facie jsou spojené přechody nebo se mohou v určitých pásmech prstovitě prostupovat (Přední a Zadní Hrádek u Skalska) či tvořit vložky jako vápnité čočky a partie v kvádrových pískovcích Hradčanských stěn. Kromě těchto základních velkoplošně rozšířených hornin existují i různé místní facie, jako jsou třeba zčásti zkrasovělé vápence u Miskovic na Kutnohorsku nebo hojným glaukonitem zelenavě zbarvený malnický „řasák“ na Lounsku. Půdy vznikající na kvádrových pískovcích jsou silně ovlivněny množstvím a druhem tmelu (křemitý, křemitoželezitý, jílovitokřemitý aj.), nejčastější jsou kambizemě arenické, ale vyvíjejí se i kryptopodzoly až podzoly arenické, přímo na skalních výchozech pak litozemě a na suťových svazích rankery. Pro pískovcový fenomén je charakteristické, že jeho reliéf vystupuje ve všech měřítcích. Krajinným měřítkem jsou skalní města či tabulové hory jako Děčínský Sněžník, střední měřítko mají skalní útvary, jako je Pravčická brána a obrovské množství skalních věží, ale na rozdíl od většiny ostatních hornin se neobyčejně výrazně uplatňuje i drobné měřítko voštin, skalních perforací, odolnějších kůr a solných výkvětů (souborně in Adamovič J. et al. Atlas pískovcových skalních tvarů, 2009). Právě z hlediska mikrogeomorfologické diverzity reliéfu představují česká skalní města světový fenomén. V následujícící kapitole podáme výběr významnějších křídových objektů zhruba v chronologickém pořadí.
Chráněná území na cenomanských a turonských sedimentech Bazální člen cenomanu, perucko-korycanské souvrství, je ve svém spodnějším úseku tvořeno sladkovodními pískovci a jíly, někdy s tenkou uhelnou slojkou (např. v Praze na Petříně) a je proslulé subtropickou až tropickou flórou zachovanou v peruckých jílech, zejména na klasických nalezištích u Nehvizd a Vyšehořovic východně od Prahy (PP U skal). Vyšší korycanské vrstvy již představují mořskou sedimentaci, jak dokládá jejich místy bohatá fauna. Pokud se tyto vrstvy a sedimenty spodního turonu ukládaly při skalnatém pobřeží, zejména kolem skalnatých ostrůvků tvořených odolnými proterozoickými buližníky v severním okolí Prahy nebo dále na východ v tvrdých horninách kutnohorského krystalinika, jsou vyvinuty ve zvláštní příbojové facii, která se vyznačuje přítomností mořem opracovaných valounů až balvanů podložních hornin a výskytem vápenců nebo vápnitých pískovců a obvykle obsahuje množství schránek mlžů, rameno-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274567
4. Geofaktory jako stavební kameny geodiverzity
100
nožců, korálů, ostny a destičky ježovek nebo lokálně hojnost dokonale zachovaných žraločích zubů. Zbytky této facie jsou dnes chráněné v mnoha PP na Kolínsku, Kutnohorsku i v širším severním okolí Prahy, kde příbojové sedimenty vystupují v celých pásech – jako ve Vysoké mezi na sever od bývalé cihelny v Černém Vole nebo kdysi u Holubic, kde vápnité partie dokonce sloužily k pálení vápna. Cenomanské pískovce nevynikají větší mocností, nicméně však na exponovaných místech tvoří jakési zárodky skalních útvarů (PP Petřínské skalky s pseudokrasovou propástkou) nebo i větší komplexy jako ve východních Čechách u Budislavi. Následující statigrafickou jednotkou je bělohorské souvrství, které začíná výrazným horizontem glaukonitických slínů, nad nímž vystupují běložluté bělohorské opuky, které se kdysi ve velkém těžily a posloužily jako snadno dostupný stavební materiál celé řady významných středověkých staveb v Praze, např. baziliky sv. Jiří na Pražském hradě. Na venkově byly takto využívány ještě poměrně nedávno, jak svědčí selské stavby na úpatí Džbánu v okolí Řevničova a Krušovic nebo třeba i tvrze Šalamounky nad Košířemi. Přírodovědecky pozoruhodné jsou jejich přirozené skalní výchozy v tabulovém „pohoří“ Džbán mezi Louny a Rakovníkem, které zejména nad Pochvalovem tvoří 20 m vysoké svislé stěny se suťovými osypy na úpatí porostlé pěchavou, na jejichž horní hraně se vyskytuje i vzácná medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi). Tyto stěny vznikly odtrháváním hran tabule v důsledku sesuvů, které se zde občas opakují i v současnosti a jsou chráněny v NPR Pochvalovská stráň a v NPR Malý a Velký Štít u Vinařic. Místy přecházejí do strmých srázů s fragmenty vápnomilných bučin. Pozoruhodný je malý kaňon omezený svislými opukovými stěnami a vloženým mikrokaňonem v podložních cenomanských pískovcích v PP Smečenská rokle na Kladensku, obnažující hranici mezi spodním turonem a cenomanem, v níž se vyskytuje i zajímavá květena, např. rybíz alpinský nebo udatna. Lomový odkryv v bělohorských opukách včetně hranice cenoman/turon se nachází v PP Opukový lom u přední Kopaniny na severozápadním okraji Prahy. Teplomilné biocenózy opukových svahů jsou chráněny v PR Milská stráň v Pozdeňském údolí. Směrem k východu do poříčí Vltavy člení plošinu Džbánu řada mělčích údolí s četnými vápnitými prameništi v sesuvných terénech s menšími ložisky pěnovce a výskytem některých silně ohrožených rostlin, především kýchavice černé (Veratrum nigrum) (NPP Bílichovské údolí, PP Na Pilavě) lněnky zobánkaté (Thesium rostratum) a kohátky kalíškaté (Tofieldia cayoulata) na pěnovcové slatině při pramenech na bázi opuk (NPP Cikánský dolík). Krom toho se ve Džbánu nachází na teplých opukových stráních i další chráněná území s xerothermní flórou, v níž vyniká zejména nápadná třemdava bílá (Dictamnus albus). Zmínky zasluhuje i sled půd v transektu od plošiny opukové tabule směrem do údolních zářezů. Povrchová poloha opuk, které v této oblasti obsahují 10–20 %
Ukázka elektronické knihy