Je tolik různých způsobů použití tohoto slovesa, tolik odlišných možností, jimiž lze vyjádřit existenci různých věcí: zákona, kamene, národa, války, divadelní postavy, boha (nebo bohů) toho náboženství, k němuž nenáležíme, Boha náboženství, k němuž náležíme, existenci velké lásky, čísla... Každá z uvedených entit „existuje“ a „je reálná“ v určitém slova smyslu, který je ale odlišný od všech ostatních významů. Můžeme se ptát, v jakém smyslu něco existuje anebo neexistuje (Pinocchio existuje jako literární postava, ale nikoli jako položka v italském registru obyvatel), anebo jestli daná věc existuje určitým způsobem (existuje pravidlo zabraňující vám udělat rošádu v šachové partii, když už jste věží táhli?). Ptát se obecně „Co existuje?“ anebo „Co je reálné?“ znamená jenom zeptat se, v jakém významu hodláte použít tato slova.6 Je to tedy čistě gramatická otázka, nikoli otázka o podstatě přírody. Pokud jde o přírodu, ta je, jaká je. A my ji objevujeme jenom velmi pomalu a postupně. Když se naše gramatika a naše intuice nedokážou rychle adaptovat na naše vědecké objevy, pak je to zlé. Musíme se pokusit je zreformovat. V gramatikách mnoha moderních jazyků se slovesa časují v „přítomném“, „minulém“ a „budoucím“ čase. Nejsou přizpůsobeny k tomu, aby vyjadřovaly skutečnou časovou strukturu reality, která je mnohem složitější. Gramatiky se vyvíjely v naší omezené zkušenosti, dávno předtím, než jsme si uvědomili jejich nedokonalost pro uchopení bohaté struktury světa.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274566