Černá skříňka (Ukázka, strana 99)

rychle přiběhl. Ale ty mě vyzýváš, Ilano. Silná vůně tvé touhy, vůně fíků už příliš dlouho sklizených, doléhá až sem.

Ačkoli nepopírám, že mě překvapují tvoje snahy upustit od stálého zvyku a napsat dopis prostý lží. Je hezké, že na sobě pracuješ. Zatím můžeme pokračovat.

Dlužím ti odpověď na onu prostou a záludnou otázku: proč jsem se s tebou před sedmi a půl lety dal rozvést.

Velmi dobře, Ilano. Dva body už za samotné položení té otázky. Dal bych to do novin, dokonce i do televize: „Nevěstka Rahab je zase na koni – spala se třemi bataliony, a diví se, proč ji zapudili. Argumentuje: chtěla jsem prostě skončit ve zdraví.“ Uhýbám. Vynasnažím se najít pro tebe odpověď. Potíž je v tom, že moje nenávist se začala vytrácet. Řídne a šedne stejně jako moje vlasy. A co mi zbývá kromě nenávisti? Jen peníze. Které se také postupně odčerpávají z mých žil do Sommovy cisterny. Neruš moje umírání, Ilano. Sedm let jsem klidně zhasínal, jako bych se nořil do mlhy, a tys mě najednou napadla, abys mi zničila i smrt. Zaútočila jsi zuřivě, bez výstrahy, čerstvými silami, zatímco moje znavené tanky mlčí a stojí bez paliva a munice, možná dokonce začínají rezavět.

A uprostřed toho zuřivého útoku si troufáš psát mi, že na světě existuje milosrdenství a něha a slitování. Vražedkyně se dává do zpěvu žalmů, aby pozvedla ducha své oběti?

Možná sis všimla motta, které jsem vybral do úvodu své knihy, verše z Nového zákona. Vzal jsem je přímo od Ježíše Nazaretského, který jednou, když na něj sestoupil duch, řekl: „Všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.“ Což tomu jemnému fanatikovi vůbec nebránilo, aby v jiném verši nepovznesl hlas a nezahřímal: „Nemyslete si, že jsem přišel uvést pokoj na zemi, nepřišel jsem uvést mír, nýbrž meč.“ A meč pozřel i jeho.

101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274563

Co uděláš se svým mečem, až drak padne? Věnuješ jej hnutí Guš emunim, pochvu osadě Mazkeret Gideon a čepel osadě Tel Alexander, které budou vybudovány za moje peníze?

Jenže meč, který jsi mi vyrazila z pěsti, se ve tvých prstech roztaví, ztenčí a rozpadne. Ostří se promění v medúzu.

A ve strategické záloze, svěží, bojechtivý, rozpálený smrtelnou nenávistí a po zuby ozbrojený mou arktickou zlobou na tebe čeká Boaz Gideon. Tvůj klešťový obchvat, tvůj důvtipný záměr dát Boaze dohromady se Sommem, abys obešla mé pozice, pro tebe skončí zle. Boaz roztrhá Somma a ty nebudeš mít kam se uchýlit a zůstaneš sama tváří v tvář mému dítěti-ničiteli, který pobije tisíc mužů čelistí osličí.

Sám sebe se ptám, proč jsem se nezařídil podle tvé dobré rady, proč jsem hned tvůj první dopis nehodil přímo do ohně jako živého škorpiona, jakmile jsem si přečetl úvodní větu? Teď mi nezůstalo ani právo stěžovat si na tebe: vždyť jsi mi ve své velkodušnosti od začátku ukazovala cestu, jak se vyhnout pasti, kterou jsi na mě nastražila. Ani na okamžik ses neobávala, že bych se vymotal ze sítě. Poznala jsi hmyz, jehož smysly byly pomateny samičím pachem. Od začátku jsem neměl naději. Tvé síly překonávají moje, tak jako slunce je silnější než sníh. Slyšela jsi přece někdy o masožravých rostlinách. Jsou to samičí rostliny, a vůně sexuálních šťáv, které dovedou vysílat, přitahuje hloupý hmyz z mnohakilometrové vzdálenosti ke chřtánu připravenému ho pohltit.

Skončili jsme, Ilano. Šach mat. Jako po havárii letadla jsme si sedli a pomocí dopisů luštili obsah černé skříňky našeho života. A podle konečného výroku našeho rozvodového řízení nemáme nadále jeden vůči druhému žádné požadavky.

Ale co ze svého vítězství budeš mít?

Před tisíci lety se jeden muž z řeckého Efezu díval dlouho a pozorně do hořícího ohně a nakonec prohlásil: „Jeho vítězství bude jeho zkázou.“ Co budeš dělat s mečem, až mě 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274563

potřeš? Co uděláš sama se sebou? Zatraceně rychle uvadnete, paní Sommová. Zestárneš. Pořádně ztloustneš. Zlaté vlasy ti zmatní. Budeš si je muset barvit na ohavnou kysličníkovou plavost, pokud si je nebudeš ovazovat šátkem. Svoje tělesné pachy budeš muset zakrývat deodoranty. Prsa se ti naplní tukem a tvá omračující hruď ti nakyne až po bradu jako polským matronám. Brada se naopak protáhne, až se na půl cesty setká s hrudí. Bradavky se nafouknou a zesinají jako těla utopenců. Nohy ti otečou. Od boků až po kotníky se rozestře síť křečových žil a prasklých cév. Těžkým oddychováním budou málem praskat korzety, kterými budeš nucena zadržovat ochablé maso. Tvůj zadek začne nabývat na zvířeckosti. Děloha ti klesne a začne zapáchat. Dokonce i nedotčený voják, i zaostalý chlapec uteče před tvými svody jako před zuřivostí divoké hrošice. Tvůj poslušný politický nádeník, ten malý monsieur Pardon, se za tebou potáhne zmateně jako štěně za krávou, dokud nenarazí na nějakou čilou žákyňku, která ho, lapajícího po dechu a plného vděčnosti, bez námahy odtáhne a vyprostí zpod hory, která na něm leží. Tak tvoje kapitola konečně dospěje k závěru. Neustále se k tobě blíží milenec, u kterého se nedočkáš smíchu ani frivolnosti. Možná se kvůli tobě zahalí do černého pláště a kápě, jak jsi chtěla. Přerušil jsem psaní a poodešel jsem ke svému vysokému oknu v sedmadvacátém poschodí úřední budovy, která stojí u jezera, je postavená ze skla a oceli a trochu se podobá balistické raketě. Asi půl hodiny jsem tam stál a hledal pravdivou a jedovatou odpověď na tvou otázku: mat třemi tahy.

Zkus si toho člověka představit: je hubenější, než jak si ho pamatuješ, vlasy má silně prořídlé, na sobě modré kordové kalhoty a červený vlněný svetr. Ačkoli základem obrazu, přesně jak říkáš, je pořád černobílá. Stojí u okna a čelo má přilepené na sklo. Oči, ve kterých nacházíš „arktické zlo“, hledí na vnější svět, svět stále temnější a zamlženější.

103 Ukázka elektronické knihy