přátelé drazí, mi v duši vyvolalo protikladné pocity, na jedné straně bych se totiž nejraději dala do smíchu, poněvadž jsem vypadala dobře, pleť jsem měla trochu zarudlou pozdní hodinou a alkoholem, ale oči dosti bdělé (když ponocuju, oči se mi obvykle zúží ve škvíry pokladničky, do níž se neházejí smutně nadějné mince chimérických úspor, nýbrž hořící mince budoucího požáru, v němž už nic nebude mít smysl), zářivé a bdělé, oči jako vyrobené na míru, aby si mohly vychutnat noční výstavu děl Coffeena Serpase, ale na druhé straně jsem viděla své rty, které se chudinky nepostřehnutelně chvěly, jako by mi říkaly, nebuď blázen, Auxilio, co to máš za nápady, vrať se teď hned do svého střešního pokojíku, zapomeň na Lilianu a její pekelnou ratolest, zapomeň na ulici República de El Salvador a zapomeň na tenhle dům, který přetrvává v neživotě, v antihmotě, v mexických a latinskoamerických černých dírách, ve všem, co mělo někdy vést k životu, ale nyní vede jen ke smrti. A tak jsem se přestala zhlížet v zrcadle a ze slzných kanálků mi skanuly dvě, možná i tři slzy. Ach, kolik nocí už jsem věnovala přemýšlení o slzách, a jak málo jsem toho vymyslela. Potom jsem se vrátila do salonu a tam stále ještě stál Coffeen a hleděl do prázdna, sice otočil hlavu a podíval se na mne, když mě uslyšel přicházet z chodby (jako když se vystupuje z vesmírné lodi), ale já hned věděla, že se nedívá na mne, na nečekanou návštěvnici, nýbrž na vnější život, na život, k němuž se otočil zády, který ho však zaživa stravoval, třebaže on předstíral bohorovný nezájem. A tehdy jsem spálila poslední mosty, vedena spíš vůlí než touhou, posadila jsem se, byť mě nikdo nevyzval, na ošoupanou pohovku a vyřídila jsem Lilianin vzkaz, že té noci nepřijde domů, že si syn
BOLANO_AMULET 144.indd 106
20.2.2020 0:57:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274562
nemá dělat starosti, že se vrátí hned brzo ráno, a přidala jsem pár dalších slov z vlastní hlavy, nijak nesouvisejících se situací, banální poznámky o domově básnířky a malíře, že je to kouzelné místo, nedaleko centra, avšak v tiché klidné ulici, a nepřipadalo mi od věci se mu mimochodem zmínit o zájmu, jaký jeho dílo vyvolává mezi určitými lidmi, řekla jsem, že jeho kresby, které znám díky jeho matce, mi připadají zajímavé, což je takové dosti ošemetné adjektivum, protože se dá použít k hodnocení filmu, o němž nechceme přiznat, že nás nudil, a také když třeba chceme poukázat na těhotenství nějaké ženy. Ale slovo zajímavý rovněž je či může být synonymem tajemství. A já mluvila o tajemství. O tom jsem v podstatě mluvila. Myslím, že to Coffeen pochopil, protože se na mne znovu podíval svýma očima vyděděnce a pak vzal židli (nejdřív mě napadlo, že mi ji hodí na hlavu) a sedl si na ni naopak, jako na koně, rukama svíral příčky opěradla jako minimalistický vězeň. Vzpomínám si, že v tu chvíli jsem spustila, jako bych zdálky zaslechla výstřel ukončující dobu hájení, a vykládala jsem, co mi slina na jazyk přinesla. Dokud mi nedošla řeč. Coffeen chvílemi vypadal, že usnul, jindy se mu kůže na kloubech prstů napínala, jako by měla prasknout nebo jako by opěradlo židle, které nás dělilo, se mělo rozletět, roztříštit, rozdrtit na prach. Ale v určitém okamžiku, jak už jsem se zmínila, mi došla řeč. Myslím, že do začátku svítání moc nezbývalo. Tehdy promluvil Coffeen. Zeptal se mě, jestli znám Érigonin příběh. Érigonu? Ne, tu neznám, ale zní mi to povědomě, zalhala jsem v obavách, že se ztrapním. Vteřinu jsem si zarmouceně myslela, že mi bude vyprávět o nějaké své dávné 106/107
BOLANO_AMULET 144.indd 107
20.2.2020 0:57:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274562
lásce. Všichni máme nějakou dávnou lásku, o které se dá mluvit, když už není co říct a svítá. Ale ukázalo se, že Érigoné není Coffeenova dávná láska, nýbrž postava z řecké mytologie, dcera Aigistha a Klytaimnéstry. Jejich příběh znám. Ten jsem znala. Agamemnon vyrazí do Tróje a Klytaimnéstra se stane Aigisthovou milenkou. Když se Agamemnon vrátí z Tróje, Aigisthos s Klytaimnéstrou ho zavraždí a pak se vezmou. Děti Agamemnona a Klytaimnéstry, Élektra a Orestés, se rozhodnou otce pomstít a získat zpátky království. To je přivede k tomu, že zavraždí Aigistha a vlastní matku. Hrůza. Dál jsem to neznala. Coffeen Serpas věděl víc. Vyprávěl o Érigoně, dceři Klytaimnéstry a Aigistha a nevlastní Orestově sestře, prý nejkrásnější ženě v Řecku, ne nadarmo její matka byla sestra krásné Heleny. Mluvil o Orestově pomstě. Duchovní hekatomba, řekl. Víš, co znamená hekatomba? Já jsem si to slovo spojovala s nukleární válkou, tak jsem raději neodpověděla. Ale Coffeen naléhal. Spoušť, řekla jsem, katastrofa. Ne, řekl Coffeen, hekatomba byla ceremonie, při níž se najednou obětovalo sto býků. Slovo pochází z řeckého hekaton, což znamená sto, a bús, což znamená býk. I když v antice byly zaznamenány i hekatomby s pěti sty býky. Umíš si to představit?, řekl. Ano, já si umím představit cokoli, odpověděla jsem. Sto obětovaných býků, pět set obětovaných býků, krvavý dým musel být cítit z veliké dálky. Účastníkům se ze vší té smrti dělalo zle. Ano, to si umím představit, řekla jsem. No a Orestova pomsta je něco podobného, řekl Coffeen, otcovrahova hrůza, řekl, otcovrahova hanba a panika, nenapravitelnost. A uprostřed té hrůzy je Érigoné, dospívající dcera Klytaimnéstry a Aigistha, překrásná, neposkvrněná, a pozoruje intelektuální Élektru a eponymního hrdinu Oresta.
BOLANO_AMULET 144.indd 108
20.2.2020 0:57:35
Ukázka elektronické knihy