VITKA ((její její slova zanikají ve vzrušeném dechu dechu): ): Drahoušku, jistěže mám chlapce. Ale tím se vůbec netrap, ostatně víš přece, že i Kristus odpustil cizoložné ženě. MARTINŮ: Ale jen proto, že nebyla jeho! Scéna II. Červenec 1938. Vitka s Martinů a Kaprálovými prožívají na Vysočině radostné léto, přijíždějí za nimi četné návštěvy kolegů hudebníků a nejrůznějších přátel. Vituše je hostí na terase vilky a vše s nadšením dokumentuje novým fotoaparátem. VÁCLAV TALICH: Přátelé, nemohu najít ta pravá slova obdivu pro dary, kterými byla obdařena naše krásná hostitelka. Je to vskutku umělkyně mnoha talentů, nejen pěveckého, ale i, hmmm, kuchařského. Ta vaše houbová praženice, Vituše, a teď tento lahodný borůvkový nákyp — to je úplná symfonie chutí! VÍTĚZSLAV NOVÁK: Máte zlaté ručičky! MARTINŮ: A zlato v hrdle! VITUŠE: Ale pánové, tolik chvály si snad ani nezasloužím! Kávu? Nebo je libo čaj? Václav Kaprál obrací oči v sloup. Vitka s tácem buchet dělá v pozadí opičky. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274388