SOPHIA JAMESOVÁ
ohněm z krbu se jiskřilo karmínově rudé archivní víno Nicholasova otce. Vedle stolu nechal Ramsey seřadit služebnictvo. Některé ze sloužících si Nicholas pamatoval, pár jich ale bylo nových. Všichni se na něj dívali s úctou a jistou zvědavostí. Co však Nicholase potěšilo nejvíc, byla radost, jakou spatřil v jejich obličejích. Usmál se. Konečně mohl nazývat Bromworth Manor svým skutečným domovem. „Ramsey, rozdejte všem sklenky a nalijte jim trochu vína. Sobě samozřejmě také. Tahle chvíle si rozhodně zaslouží přípitek.“ Když bylo víno rozlito, Nicholas vstal a pozvedl ruku se sklenkou. „Nejprve bych vám všem chtěl poděkovat,“ pronesl slavnostně. „Díky vám jsem se mohl vrátit domů. Nuže – na Bromworth Manor.“ „Na Bromworth Manor,“ opakovalo služebnictvo s Ramseym v čele jako jeden muž. „A na dobré časy, které nás čekají.“ Po přípitku se Nicholas znovu posadil ke stolu a uchopil nůž na máslo. Všiml si, že je na něm něco vyryto. Bylo to staré rodové heslo. Servire populo. Sloužit lidem. Konečně věděl, co to doopravdy znamená. Po jídle si s Ramseym prošel dům, sklepy a podíval se do stájí. Sluha mu stručně popsal, co se na panství za šest let jeho nepřítomnosti změnilo a jak si hospodářství vede. Také se dohodli, že než se Nicholas nastěhuje natrvalo, nechá Ramsey dům po strýci vyklidit a všechny místnosti, které Aaron Bartlett používal, dá vymalovat. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274285