ABBY GREENOVÁ
žen, když procházeli soukromou klinikou, a pravděpodobně jenom skutečnost, že její nová lékařka neměla daleko do důchodu, ji činila vůči Nicovu šarmu poměrně imunní. Chiara teď trochu zoufale přemýšlela, jak by jakákoli žena dokázala žít s mužem, který je předmětem setrvalého zájmu? Zřejmě se mu nechtělo mluvit. Vycítila to. A tak řekla: „Nico, budeme rodiče. Mám právo vědět, kdo jsi.“ Prohrábl si rukou vlasy, rozcuchal si je. Vypadal jen ještě líp. Kčertu. „Chodil jsem s někým… když jsem byl hodně mladý. Myslel jsem si, že ji miluju.“ Chiaře se zastavilo srdce. „Co se stalo?“ Nicův hlas zněl tvrdě. „Našel jsem ji v posteli se svým nejlepším kamarádem a obchodním partnerem. Lákala ho, aby mě zradil, domluvil se s klientem za mými zády a mě vynechal. Přecenila ho a hodně podcenila mě. Odříznul jsem je, odešel do Ameriky, a už nikdy se k tomu nevrátil.“ Chiara začala chápat, že si Nico nasadil masku klidu bez emocí, ale že skutečnost je tomu na hony vzdálená. Zranila ho nejdřív matka a pak tahle dívka a jeho to ovlivnilo. Hodně. Skutečnost, že kdysi umožnil nějaké ženě přiblížit se mu natolik, že mu ublížila, v Chiaře vzbudilo naději, že by jednou mohl dovolit přiblížit se jí. Chiara řekla tiše: „Všechny ženy nejsou takové… lakomé a dvojaké. Naše dcera určitě nebude.“ „Kdybych nepotkal tebe, pořád bych si o lidech myslel to nejhorší, ale možná máš pravdu.“ V tu chvíli se ozvalo zaklepání a napůl vstoupila sestra. Svou pozornost okamžitě soustředila na Nica. „Vaše lékařka bude mít další termín, ale ptá se, zda s ní ještě před odchodem budete chtít mluvit.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274259
NEZBEDNÁ MANŽELKA
Chiara jí chtěla něco říct, aby přestala mluvit jen k Nicovi, ale ten jí jen poděkoval a sotva se na ni podíval. Neuvědomoval si, jak působí na ženy, anebo na to byl tak zvyklý, že už si toho nevšímal. Podíval se zpět na Chiaru a ta se zřejmě tvářila podivně, protože se zeptal: „Co je? Co jsem udělal?“ Zavrtěla hlavou. „Nic.“ Podíval se na hodinky. „Letadlo čeká. Měli bychom jít.“ Opustil místnost, aby se mohla obléct, a Chiara cítila chvílemi vzrušení a chvílemi strach, že se vrátí domů. První věc, které si Chiara všimla, byla nová brána. Otevírala se automaticky, když Nico stisknul knoflík ve sportovním autě, které na ně čekalo na letišti. Ještě z příjezdové cesty viděla pracovat zahradníky. Vyčistili zahrady a sázeli nové rostliny. Její matka zahradničení milovala, než onemocněla a zahrady zplaněly. Měli dokonce u kuchyně zeleninovou zahrádku a další s kořením. Pak zahnuli za roh a před Chiarou se otevřel její nejmilejší pohled – castello na konci světa, a za ním už jen moře. Nadechla se. „Co to je?“ „Lešení. Už téměř dokončují venkovní práce.“ Chiara si všimla nových lesklých dlaždic. Po léta do castella na různých místech zatékalo, a generální oprava byla nad jejich finanční možnosti. Nico zaparkoval na hlavním dvoře a otevřel Chiaře dveře. Musel jí pomoci vystoupit, protože auto bylo nízké. Zaváhala, než mu podala ruku, ve strachu z vlastní reakce. Nico se ušklíbl. „Nekoušu.“ Začervenala se a podala mu ruku, ucítila jeho pevné sevření. Pocítila horkost. Četla v knize o průběhu 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274259
ABBY GREENOVÁ
těhotenství, že zvýšená hladina hormonů může způsobit větší citlivost, dokonce i pokud jde o fyzické spojení. Skvěle. Nikdy nebyla ošklivější ani nepociťovala větší touhu. A nepomáhalo jí ani to, co jim řekla lékařka, než opustili kliniku. „Určitě vám to nemusím říkat, ale máte bezproblémové těhotenství, tak není důvod, abyste se netěšila ze všeho, co manželství přináší, i po fyzické stránce. Některé páry se bojí, aby neublížily dítěti, ale je to jenom pověra… Jste ve druhém trimestru – teď už byste si měla těhotenství opravdu užívat… než přijde poslední trimestr a začne to být trochu nepohodlnější…“ Chiara se hluboce začervenala a vyhýbala se Nicovu pohledu po celou cestu zpět na Sicílii ze strachu, aby si nemyslel, že na něj zaútočí a bude se dožadovat svých manželských práv. A pak se za rohem vynořilo chlupaté klubko a Chiara klesla na kolena, když na ni Spiro skočil, vyl radostí a celou ji olizoval. Smála se, ale neměla daleko k slzám, když ho viděla a zjistila, že je v pořádku. Mával ocasem tak silně, že cítila pohyb vzduchu. Řekla dojatě: „Děkuju, že ses o něj staral.“ Nico nezmínil těch několik lidí, které najal, aby bylo o Spira postaráno. Ani neřekl, že se mu ten pes dokázal nějak dostat pod kůži, takže když pracoval a Spiro si přišel lehnout pod jeho psací stůl, byl rád. „Je v pořádku,“ řekl a díval se, jak vstává a odchází od něj s rukou na psí hlavě. Vidí mnohem raději to zatracené zvíře než jeho. Podráždilo ho to. Nepodívala se na něj a ani na něj nepromluvila po celou cestu sem. Vlastně od chvíle, kdy jim lékařka řekla, že si můžou manželství užívat se vším všudy. Sex. Patřil k lidem, kteří se obávali, aby to neuškodilo 100 Ukázka elektronické knihy