ABBY GREENOVÁ
žen, když procházeli soukromou klinikou, a pravděpodobně jenom skutečnost, že její nová lékařka neměla daleko do důchodu, ji činila vůči Nicovu šarmu poměrně imunní. Chiara teď trochu zoufale přemýšlela, jak by jakákoli žena dokázala žít s mužem, který je předmětem setrvalého zájmu? Zřejmě se mu nechtělo mluvit. Vycítila to. A tak řekla: „Nico, budeme rodiče. Mám právo vědět, kdo jsi.“ Prohrábl si rukou vlasy, rozcuchal si je. Vypadal jen ještě líp. Kčertu. „Chodil jsem s někým… když jsem byl hodně mladý. Myslel jsem si, že ji miluju.“ Chiaře se zastavilo srdce. „Co se stalo?“ Nicův hlas zněl tvrdě. „Našel jsem ji v posteli se svým nejlepším kamarádem a obchodním partnerem. Lákala ho, aby mě zradil, domluvil se s klientem za mými zády a mě vynechal. Přecenila ho a hodně podcenila mě. Odříznul jsem je, odešel do Ameriky, a už nikdy se k tomu nevrátil.“ Chiara začala chápat, že si Nico nasadil masku klidu bez emocí, ale že skutečnost je tomu na hony vzdálená. Zranila ho nejdřív matka a pak tahle dívka a jeho to ovlivnilo. Hodně. Skutečnost, že kdysi umožnil nějaké ženě přiblížit se mu natolik, že mu ublížila, v Chiaře vzbudilo naději, že by jednou mohl dovolit přiblížit se jí. Chiara řekla tiše: „Všechny ženy nejsou takové… lakomé a dvojaké. Naše dcera určitě nebude.“ „Kdybych nepotkal tebe, pořád bych si o lidech myslel to nejhorší, ale možná máš pravdu.“ V tu chvíli se ozvalo zaklepání a napůl vstoupila sestra. Svou pozornost okamžitě soustředila na Nica. „Vaše lékařka bude mít další termín, ale ptá se, zda s ní ještě před odchodem budete chtít mluvit.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274259