98
Therese Anne Fowlerová
dotkla uzávěrem každého zápěstí a místečka za oběma ušima. Kolikrát viděla matku, jak to dělá… Toaleta dospělé vdané ženy se jí jako malé holčičce vždycky zdála jako tajuplný a exotický akt. Její matka brala ten rituál stejně vážně jako chození na mši. „Vlasy?“ zeptala se Mary a ukazovala na Alvin vyčesaný, dosud nerozpletený drdol. „Já… nevím. Dáme je do copů jako obvykle nebo…?“ „Jak to bylo v tom románu, o kterém jsem vám vyprávěla? Ta zhrzená dáma měla ‚havraní kadeře‘, které si nechala spadnout na ramena. On – ten její bratranec – z ní nemohl pak spustit oči.“ Než Alva stačila odpovědět, Mary navrhla: „Co kdybyste si vzala ty perly?“ „Dobře,“ souhlasila Alva se širokým úsměvem. To bylo snadné rozhodnutí. „Ale jen na chvilku.“ Vyndala šňůru z kazety a vydechla: „Páni!“ Šňůra byla několik stop dlouhá a těžší, než Alva čekala. Vzala ji do dlaní a chvíli potěžkávala. Pak pokynula Mary, aby jí pomohla. „Když si pomyslím…,“ vzdychla Alva, jakmile jí šňůra spočinula v dekoltu, čtyřikrát obtočená kolem krku. Lehce se dotkla dlaní perel. „Nezasloužím si je, ale Mary, když už je mám…“ Potřásla hlavou. „Kateřina byla největší vládkyní Ruska – docela moderní a tak inteligentní. Císařovna Evženie si jich musela považovat.“ „A teď jsou vaše.“ „Vsadila bych se, že je postrádá… jako všechno z dřívějšího života.“ Alva vzhlédla k Mary. „Ale ne že bych litovala, že je mám. Mary, jen si pomysli: tyhle perly nosila před sto lety sama Kateřina Veliká.“ Údivem zavrtěla hlavou. „Tak dobrá. Dáme je zpátky, než se rozbrečím.“ Když perly spočinuly ve svém sametovém lůžku, Mary se tázala: „A co ty vlasy? Chcete je rozpustit?“ „Popřemýšlím o tom zítra. Teď už běž, uvidíme se ráno.“ „Maminka říkala, že vám mám připomenout, abyste Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274186