Popielski právě odbočoval do Zadvořanské. Po levé straně minul jednu příčnou ulici, a když docházel ke druhé, ke Grunwaldské, uviděl velký sběh lidu. Lidé stáli v proluce mezi domy číslo 17 a 19, která vedla na dvorek plný nádob na odpadky. Tam však neměli přístup, poněvadž před smetištěm stáli tři uniformovaní policisté. Z Grunwaldské bránila přístupu na dvorek vysoká zeď se železnou brankou, kterou hlídal pouze jeden strážce zákona. Popielski se pokusil vběhnout na dvorek rovnou ze Zadvořanské. Policista ve stejnokroji se dvěma prýmky a arabskou šestkou na límci přibíhajícího muže zadržel. „Kampak?!“ rozkřikl se okrskář. „Sem se nesmí! Pryč odtud!“ „Musím identifikovat mrtvolu,“ sklonil se Popielski s rukama opřenýma o kolena a vydával ze sebe sípění prokouřených plic. „Marš odtud!“ ztrácel trpělivost policista. „Strážníku Henryku Kowalski ze VI. komisariátu!“ povedlo se nakonec zachrčet Popielskému. „Já znám vás a vy znáte mne! Podívejte se na mě! Na moji pleš!“ Strážník Kowalski otevřel ústa a zalapal po dechu. Beze slova ukázal Popielskému na bránu, ze které právě vycházel doktor Pidhirny. „Za kontejnerem na dvorku,“ oznámil mu lékař s nezměrným údivem v očích. Popielski mu poděkoval kývnutím hlavy a vběhl na dvorek. U kontejneru stál furgon z Ústavu soudního lékařství. Popielski se protlačil mezi rozložitými zády dvou sanitářů a poklekl u nohou těla nacpaného do mezery mezi kontejnerem a stěnou domu číslo 19. Strhl plachtu a podíval se. Spatřil štíhlou nohu s nalakovanými nehty, stehno v punčoše a poprsí mladé ženy. Opřel se o stěnu a zavřel oči. Ale to nepomohlo. Stále viděl zvláštní pouta spojující nohy, šíji a ruce, jazyk přikousnutý v zubech, promodralý pruh viditelný pod tlustým, chlupatým provazem, nesčetné pihy pokrývající celé tělo a kudrnaté zrzavé vlasy, rozprostřené ve vstupu do kontejneru. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274162