H O M O E D U C A N D U S – FILOSOFICKÉ ZÁKLADY TEORIE VÝCHOVY
od drezúry; dovednou manipulací se snadno implantuje zvenčí lež. Drezúra je potom podřízení cizím, často silou moci vnuceným cílům, je to oslabení autentického, svobodného bytí osoby – tedy přímo opak výchovy, nikoli jen nějaká drobná vada na její dokonalosti. Výchova, která vede ke svobodnému (a tedy i odpovědnému) utváření života, je vždy náročnější než předávání informací, které může probíhat anonymně jako amorfní nabídka, která nikoho nechce vybudit a probudit, neboť je bez závazků a bez odpovědnosti. Dialog se vede zpravidla pro budoucnost, jeho těžištěm není situace teď a zde, ale je příkladem hledání nového (budoucího) uspořádání, přiměřenějšího prostředí logu samého. Říká-li se „dialog se vede“, „dialog je veden“, stojí za pozornost ono „vedení“ – opět se zde zvýznamňuje agogika – AGEIN. Lze vůbec nazvat dialog metodou agogiky? Není spíše agogika sama dialogickou cestou? Jistě lze vést a vodit různými způsoby, ale jde-li o přibližování se smyslu, logu, lze hovořit o dialogu jako o skutečné výchově čili agogice. Výchova bez smyslu není výchovou, proto není myslitelná výchova bez dialogické cesty.
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274124