Otec se jejím názorem neřídil vždy, ale ve zmíněném případě to udělal. Matka nebyla afektovaná ani pruderní a nevyhýbala se žádnému tématu pod záminkou, že mluvit o něm se pro ženu nesluší. Nikdy se však nezmocnila vlády nad rodinnou kasou, což se stávalo poměrně často v manželstvích řemeslníků, kteří bývali v otázkách peněz pod pantoflem, a někteří takovou měrou, až vzbuzovali soucit. U nás doma se diskutovalo i o hospodaření s penězi. Nikdy, vyjma milostné touhy, tu ve mně vyvolávaly pouze ženy, jsem nečinil rozdíl mezi opačnými pohlavími. A to do té míry, že svého času jsem se kvůli tomu stal terčem vtipů. Tudíž když jsem v Kosmově kronice našel příběh kněžny Libuše, nic mě nepřekvapilo, ani postavení, které zaujímala, ani způsob, jakým o ně přišla. Tahle jasnozřivá a cudná kněžna, z níž si lid učinil soudkyni, žila několik století po praotci Čechovi. „A stalo se, že jeden muž ji obvinil, že nad ním vyřkla nespravedlivý soud. ,Víme jistě, že žena na trůně má málo rozumu; tím méně, když na poduškách leží. Tehdy je způsobilá k přistoupení muže, ne aby soudila bojovníky. Nám jediným na světě, jaká hanba, vládne žena!‘“ A já, Ludmilin syn, jsem si tehdy, když jsem se jako chlapec seznamoval s těmi slovy, pomyslel, že kdyby mi vládla moje báječnice, vůbec bych to nepovažoval za ostudné. Nicméně v pověsti, chci říct v dějinách zaznamenaných Kosmou, se útok onoho muže neminul účinkem – lid
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274107