tím nevěděl, ale trápil ho osud staršího bratra Antonína, bývalého plukovníka československé armády. Ten byl s celou svojí rodinou nacisty vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích u Kyjova, neboť jeho syn, kapitán Antonín Mikolášek, utekl na začátku války do Francie a jako pilot bojoval proti nacistickým agresorům. Tento Janův talentovaný synovec (pro Československo získal první potvrzený sestřel nepřátelského letounu) byl v té době již po smrti. Padl v hrdinném boji na začátku bitvy o Francii. Byl sestřelen německou stíhací perutí pod velením plukovníka Mölderse48, leteckého esa Luftwaffe. Antonín uhořel v troskách své stíhačky Dewoitine D-520. Blížil se konec strašné války, ale jedno z nejhorších období v životě Jana Mikoláška mělo teprve přijít. Bratr Antonín byl propuštěn z internačního tábora, ovšem s vážně podlomeným zdravím. Bylo mu sedmdesát let a následkem věznění brzy odešel na věčnost. Smrt si záhy přišla i pro Mikoláškovu milovanou matku Barboru49, která neunesla již třetí oběť z řad nejbližších. Stará žena nalezla oznámení o úmrtí svého prvorozeného syna a nesmírně se rozrušila. Zanedlouho ji postihl prudký záchvat mrtvice. Mikolášek pocítil bezradnost. Poslal Tondu pro lékaře do Slaného. Přijeli sice obratem, ale matce již nebylo pomoci. Mikolášek klečel u její postele a podle vzorku moče soudil, že „vydrží do večera“. Ačkoliv sám už byl člověk s šedivými vlasy, na matku byl silně fixovaný Podle Janovy neteře Anny byl Alois udán vlastní manželkou, která mu předtím byla nevěrná s Němcem. Janova neteř Julie to však popřela. 48 Antonín Mikolášek ml. (1906–1940), ve Francii v hodnosti nadporučíka, zahynul nedaleko Remigny. Je pochován na vojenském hřbitově La Targette ve Francii. Je zmíněn v knize Jiřího Rajlicha Na nebi sladké Francie. 49 Barbora Mikolášková (1857–1945), rozená Petrová, pocházela ze Starého Plzence.
/ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274088