VZDĚLANÁ
Táta tiše stál, oči mu zářily. „Co to je?“ zeptala jsem se. „Těžkej kulomet,“ odpověděl. „Chceš ho vyzkoušet?“ Podívala jsem se do mířidla, prohledávala jsem svah hory, zaměřovala jsem na stonky pšenice v dálce. Na sekanou jsme zapomněli. Vyběhli jsme ven. Slunce zapadlo, na obzoru už byla tma. Dívala jsem se, jak si táta lehá na zmrzlou zem, tiskne oko k mířidlu a pak – přišlo mi, že uplynula snad půlhodina – mačká spoušť. Ozvala se hromová rána. Měla jsem zacpané uši, ale po prvním zadunění jsem ruce svěsila a poslouchala, jak se rána rozléhá v roklích. Táta střílel dál a dál, a když jsme se vrátili dovnitř, zvonilo mi z toho v uších. Zeptala jsem se táty, k čemu ten kulomet máme, a odpověď jsem skoro neslyšela. „Na obranu.“ Další den večer jsem měla zkoušku ve Worm Creeku. Uvelebila jsem se na přepravce, poslouchala jsem, jak někdo na jevišti zkouší monolog, vtom se u mě objevil Charles a posadil se ke mně. „Nechodíš do školy,“ prohodil. Nebyla to otázka. „Měla bys zkusit sbor. To by se ti líbilo.“ „Možná,“ odpověděla jsem a on se usmál. Do zákulisí přišlo několik jeho kamarádů a zavolali na něj. Vstal, rozloučil se a já jsem se dívala, jak jde za nimi, sledovala jsem, jak spolu všichni vtipkují, a představovala jsem si jinou realitu, ve které jsem jednou z nich. Představovala jsem si, jak mě Charles zve k sobě domů, že si něco zahrajeme nebo se podíváme na film, a pocítila jsem záchvěv nadšení. Ale když jsem si představila, že by Charles přijel na Buck’s Peak, pocítila jsem něco úplně jiného, něco jako paniku. Co kdyby našel jámu s jídlem? Co kdyby objevil nádrž s palivem? A vtom mi konečně došlo, k čemu ten kulomet je. Ta silná hlaveň se zvláštním dostřelem, co dosáhne z hory až do údolí, chránila obrannou linii našeho domu a naše zásoby, protože táta tvrdil, že až všichni
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274087