„Vlastně ani ne.“ „Tak dostaneš prasátko taky.“ Zkoumavě si mě změřila pohledem. „Určitě máš málo železa, dám ti extra porci. Vy ostatní ještě přemýšlejte, co si dáte, za chvilku jsem zpátky. Je dobře, žes přijela, Claro.“ Přimáčkla mě zpátky na židli a potom překvapeně pohlédla na mě a na Archieho, jako by si až teď uvědomila, že sedíme vedle sebe. „Hmmm.“ Pronesla a zamumlala něco o vitaminu D a ginkgo bilobě a s mávnutím ruky zmizela vzadu. „Takže ti pěkně děkuju za pracovní večeři,“ pošeptala jsem Archiemu. „Vždycky potom můžeme ještě někam zajet,“ pošeptal mi zpátky. „Jo, fakt?“ Jen se usmál a šťouchl mě loktem. Pak jsme si uvědomili, že jsme na veřejnosti, odtáhli se od sebe a podívali se každý jinam – já do rohu místnosti a Archie ke stropu. Rozbušilo se mi srdce jen z toho, že se mě dotkl loktem. To nevěstí nic dobrého.
* * * „Co to Trudy říkala o nějakým závodě?“ zeptal se Leo. „Clara běhá. A plave. Clara dělá všechno,“ zašvitořila Natalie. Oskar jí dal pusu na čelo. „Ty se nezapřeš, Pinup.“ „Ale já přece myslela sport,“ zamrkala Natalie nevinně. „Jaký závody máš nejradši?“ zeptal se znovu Leo. „Vytrvalostní. Snažím se uběhnout pár maratonů ročně, podle toho, kde zrovna pracuju. Když se mi tam vejde i triatlon, tak jsem ráda.“ „Tak to musíš být superžena,“ řekl Logan a já jen pokrčila rameny. „Jo, Clara je drsná,“ ozvala se Roxie a propíchla mě očima. Měla pravdu, byla jsem drsná. Musela jsem být. „Běháš taky někdy ty závody v bahně?“ zeptal se Chad. Přikývla jsem. „Jo, zrovna jsme o tom s Archiem mluvili. Teď se jeden poběží v Syracuse a vypadá to slibně.“ „To je ono!“ vykřikl Logan a nadšeně rozhodil ruce, takže málem převrhl stůl. „Říkal jsem o tom Chadovi. Musíme tam jet!“ „Ty myslíš Tough Mudder?“ ujišťoval se Leo a potom se podíval na Oskara. „Tak co, Mendozo, dal by sis to?“ „Bláto je v pohodě,“ zahuhlal Oskar. „Jen mokrá hlína.“ „Tak fajn. A co ty, kotě?“ Leo se otočil na Roxie.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274083