kde krásná Nataša potká Andreje Bolkonského; na literární plesové sezoně v Moskvě byla víc než doma, hltala jednu knížku za druhou, navštívila víc pařížských literárních salonů než pan Swan, tam byl zas doma Marcel Proust, a rozmazlená svojí čtenářskou průpravou si představovala bůhvíco. Bůhvíco mělo průsvitné uši, zpocené ruce, na krku znamínko a odpuzovalo ji něčím žabím, jídlo bylo studené, hudba hlučná a v tanečním sále byl průvan. Ráno byla seznámena s babiččiným plesovým životem. Když byla mladá, chodilo se prý na plesy jinak. Jednou byla i na maškarním, svému snoubenci ale řekla, že nepůjde, a tak byl nakonec o půlnoci tuze překvapený, když v tajemné Šeherezádě, se kterou tancoval, poznal svoji, dnes jejich babičku Jolanku! Snoubenec, děda, byl vynikající tanečník, vysoký a krásný muž, moc si však s babičkou nezatancoval, narodila se jim dcera, přišla válka, potom další dcera a na konci války padl ve Slovenském národním povstání. Máminy plesové zkušenosti byly o něco bohatší, plesy zdravotnických pracovníků, modranských keramikářů, požárníků, myslivců, kde táta občas hrával, o půlnoci tombola. Nezáviděla ani jedné, možná tak Nataši, víc samozřejmě té filmové, a to hlavně Vjačeslava Ticho98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274082