„Ne. Až na…,“ zaváháš. „Když jsem šla od něj druhý den ráno na tramvaj, přála jsem si, aby pršelo.“ Když se potom políbíme, je to vášnivé a naléhavé, jako bychom si chtěli vynahradit promarněný čas. Tvoje rty mi chutnají divně i povědomě, jako píseň, kterou jsem kdysi znal, a pak jsem ji zapomněl. Nejdřív se opatrně oťukáváme a pak do toho s lehkostí vklouzneme. Rozpomenu se na to, co máš ráda, a ty taky. Jsme vzrušení a trochu se bojíme, že už nejsme stejní lidé, protože naše kůže se změnila, i když naše ústa ne. Když jsme spolu podruhé, všechno se vyvíjí poklidně. Nebo se mi to aspoň zdá. Doufám, že to tak vydrží. Třeba už jsme zmoudřeli, jsme zralejší a rány a slzy se zahojily. Něco děláme postaru, něco jinak. Testujeme nové restaurace, které právě otevírají, chodíme na koncerty pod širým nebem, jedeme na knižní veletrh do severní části města, pořádáme dlouhé noční projížďky na kole. Pořídíš si kočku, nebo spíš najdeš nějakou opuštěnou u kontejneru v blízkosti supermarketu, kam chodíš na nákup. Je kouřově šedá s černými pruhy a malinká. Vejde se ti do dlaně. Někde seženeš ohřívací láhev a krabici a vysteleš ji starými svetry. V obchodu s potřebami pro domácí mazlíčky koupíš kočičí jídlo a z náhlého popudu taky malý červený obojek se zvonečkem a hračku v podobě myši. Jsi celá natěšená, že ji máš doma. I já tam brzy začnu trávit čím dál víc času, s tebou a s kočkou. Skoro se to bojím říct, ale jsme jako rodina. S kočkou je legrace. Říkáme jí Muji. Když Muji trochu zesílí, zapojuje se do různých roš•
98
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273932
ťáren. Hraješ si s ní celé hodiny. V noci se ti uvelebí za krkem a zahřívá tě. Nevím, co cítíš ke mně, ale Muji rozhodně miluješ. A připouštím, že já ji mám taky rád. Na rozdíl od většiny koček se zdá, že je ti věrná, jako bývají psi. Je to taková naivní láska. Taková, která ji jednou dostane do problémů. Spěchá, aby nás přivítala, vítá ostatně kohokoli, kdo k nám přijde, každou návštěvu. Když jsme v posteli, přede, nahrbí se a zatne nám drápky do kůže. Obtáčí se nám kolem kotníků a holení. A někdy, když na ni voláme jménem, odpovídá jemným mňoukáním. Je to zatraceně roztomilé. Čas od času s tebou navštěvuju kulturní akce, na které dostáváš pozvánky. Je to většinou děsně snobské, ale alkohol je tam zadarmo, tak kdo by si stěžoval? Kašlu na dress code, ale ty ne. A přesně v těch chvílích se mezi námi zase začínají objevovat staré trhliny. „Ty jdeš v tomhle?“ Podívám se na vybledlé džíny a batikované tričko. Docela přijatelný úbor na večer, řekl bych. „Jo… jdu.“ „Nemůžeš si vzít košili? A kalhoty? Vím, že to nesnášíš, ale je to docela slavnostní večer…“ „Buď mě tam pustí takhle, nebo nikam nejdu.“ Obrátíš oči v sloup. Nesnáším, když to děláš. „Nejsi tam sám za sebe… Jdeš jako můj host, chápeš?“ Pokrčím rameny. „Tak mě s sebou neber.“ Nechápu, proč ti na tom tak záleží. Je to jen nějaká hloupá sešlost, ani nevím kvůli čemu, a kdo se bude starat, co mám na sobě? Od té chvíle je to mezi námi zase postupně a jistě nahnuté. •
99
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273932
Další nedorozumění, větší, ostřejší a bolestnější, propukne, když mi oznámíš, že jeden tvůj známý filmař shání kameramana pro nějaké záběry na horách. Pracuje pro jednoho známého aktivistu a má ve městě hodně konexí, takže pro mě bude výhodné, když budu součástí jeho týmu. Jsem nadšený stejně jako ty. To by pro mě mohl být očekávaný průlom. Spojím se s tím člověkem e-mailem a dotazuju se na podmínky a plat. Když mi odpoví, sklapnu laptop a prohlásím, že z toho nic nebude. „Proč?“ „Protože čeká, že budu pracovat zadarmo.“ „Aha…, ale to je vlastně v pořádku, aspoň získáš zkušenosti a…“ „Prosadíš se,“ dokončím za tebe. „Ano… Ber to jako jednu z těch…, jak tomu říkají…, networkingových příležitostí.“ Jsem neoblomný. Tohle pro mě není přijatelné. Hádka trvá hodiny. Ti duchové, co nás tak pronásledovali, jsou zase pomalu zpátky. A mám dojem, že jsem vždycky tušil, že nás dostihnou, i když jsem se nějakou dobu snažil věřit, že se to nestane. Hádáme se, kam jít na oběd, s kým se sejít nebo nesejít na skleničku, kam jet na prodloužený výlet. Proč se mi líbí film, který ty nesnášíš, a obráceně. Poslední kapka je, když se jednou vrátíš z práce dřív a přistihneš mě, jak se dívám na porno. Je k zbláznění horké letní odpoledne a já nemám co dělat. Zabíjím čas. Ale když tě vidím ve dveřích, vím, že to nemůžu přiznat. Je mi jasné, že si to budeš brát osobně. •
100
•
Ukázka elektronické knihy