„Ne. Až na…,“ zaváháš. „Když jsem šla od něj druhý den ráno na tramvaj, přála jsem si, aby pršelo.“ Když se potom políbíme, je to vášnivé a naléhavé, jako bychom si chtěli vynahradit promarněný čas. Tvoje rty mi chutnají divně i povědomě, jako píseň, kterou jsem kdysi znal, a pak jsem ji zapomněl. Nejdřív se opatrně oťukáváme a pak do toho s lehkostí vklouzneme. Rozpomenu se na to, co máš ráda, a ty taky. Jsme vzrušení a trochu se bojíme, že už nejsme stejní lidé, protože naše kůže se změnila, i když naše ústa ne. Když jsme spolu podruhé, všechno se vyvíjí poklidně. Nebo se mi to aspoň zdá. Doufám, že to tak vydrží. Třeba už jsme zmoudřeli, jsme zralejší a rány a slzy se zahojily. Něco děláme postaru, něco jinak. Testujeme nové restaurace, které právě otevírají, chodíme na koncerty pod širým nebem, jedeme na knižní veletrh do severní části města, pořádáme dlouhé noční projížďky na kole. Pořídíš si kočku, nebo spíš najdeš nějakou opuštěnou u kontejneru v blízkosti supermarketu, kam chodíš na nákup. Je kouřově šedá s černými pruhy a malinká. Vejde se ti do dlaně. Někde seženeš ohřívací láhev a krabici a vysteleš ji starými svetry. V obchodu s potřebami pro domácí mazlíčky koupíš kočičí jídlo a z náhlého popudu taky malý červený obojek se zvonečkem a hračku v podobě myši. Jsi celá natěšená, že ji máš doma. I já tam brzy začnu trávit čím dál víc času, s tebou a s kočkou. Skoro se to bojím říct, ale jsme jako rodina. S kočkou je legrace. Říkáme jí Muji. Když Muji trochu zesílí, zapojuje se do různých roš•
98
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273932