Zahnu do via Tracchia, kde — tomu by nevěřil ani Kristuspán, kdyby mu to vyprávěl Otec všemohoucí — se válí tak hustá mlha, že kam se hrabe pádská nížina. Každý ráno je ve via Tracchia, ale jenom tam, kdovíproč mlha. Já se Samantou jí směle projedeme. Ona si stáhne dlouhý černý vlasy do gumičky, kterou před chvíli držela v zubech, a řekne mi: „Tartagliová mě dneska bude mučit, měla jsem bejt zkoušená už včera, ale vůbec jsem do školy nešla.“ „Tos dobře udělala, krucinál,“ pravím se zápalem a přísností vychovatele, kterej nepřipouští žádný výmluvy. Zaparkuju ve třetí řadě před její školou, zatímco se do tý chátrající a mizerně osvětlený budovy hrnou zbytečný hordy mládeže s akné připomínajícím hvězdnou oblohu. Samanta se ke mně otočí. „Tony, nezfalšoval bys mi tátův podpis na omluvenku? Posledně jsem si ji podepsala sama, ale Tartagliová na to přišla, že ten podpis není pravej.“ Jsem skoro dojatej. „Bylo by mi ctí,“ řeknu upřímně. Podá mi omluvnej list, ukáže mi pravej podpis svýho táty, kterej má jako mustr, a já pilně kroužím perem a soustředím se jako hodinář. Výsledek není vůbec špatnej. Řekl bych věrohodnej. Taky si ho zkontroluje. Vypadá spokojeně. „Díky, Tony, tak já jdu, musím si na záchodě zopakovat ten těsnopis.“ Kdovíproč tahle věta zapůsobí na můj krevní oběh jako centrifuga. Do pohlavního orgánu se mi naráz nahrne dvacet litrů krve. Jsem tak vzrušenej, že si to vůbec nedovedete představit. Teď už cejtím v nohou teplo. Simsalabim! Problémy s oběhem zmizely, zničehonic, jako odlétající volavka. Tohle všechno bohužel nebude mít dlouhýho trvání. Veškerý nepředvídatelný situace se naštosujou do prostoru jednoho krátkýho odříhnutí. No doprdele! Nakloní se, aby mi dala pusinku na tvář, ale naše rty se přitom zlehka dotknou. Neuhnul bych, ani kdyby přišlo zemětřesení. Ve spiklenecký blízkosti zaváháme. Pak se k sobě přisajeme. Krásnej
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273902