455 Už potřetí, letos už potřetí, a to je teprve květen. Pane Mácha, mám vám to všechno znovu opakovat? Mám? Já vás přece chápu. Já jsem s váma. Jak já vám rozumím, pane Mácha. S takovým jménem vás to ponouká, vy musíte. Já vím. Kdybyste sem chodil krást… Aspoň. To by bylo jednodušší. Já bych nad tím přivřel oko. Ale dávat nám svoje knihy do regálů, pane Mácha? Potměšile. Kdybyste hrál fér a dával to jen do poezie, ale vám to je jedno. Vy to strčíte klidně do náboženské literatury. To nejsou žádné žalmy, sakra. Stojí vám to za to? Stojí, já vím. Myslíte, že si to my knihkupci neřekneme? I když jsme konkurenti? Tohle je proti nám všem. Že se mně vaše básničky nelíbí, to jsem vám řekl nespočitatelně. Neumíte psát, ale baví vás to. Že si falšujete recenze, doporučení. Pane Mácha, vy jste jako malé dítě! Víte vy vůbec, že mě ohrožujete? Každá kniha na prodejně je spojená s pokladním systémem přes EAN. Představte si, že si někdo tu vaši knihu v nějaké slabé chvilce vybere a půjde k pokladně, a pokladní to nenajde, a začne se říkat, že tady něco prodáváme načerno… Vy se tomu smějete, pana Mácha? Vy se přes to všechno, co vám tady říkám, usmíváte jako Filip na horký kroupy?
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273899
Pane vedoucí, já si to jen představuju… že by si někdo tu mou knížku vybral… a nesl ju k pokladně… a já bych byl náhodou u toho… pane vedoucí… to byla nádhera… jako svátost by ji nesl… jako tělo Páně. Pane vedoucí, není ten náš svět, s touhle představou, není nádherný?
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273899
632 „Musím říct, že tohle je moc hezký,“ blekotal jsem, a když se na mě David Souček smutně podíval, tak jsem to musel doříct: „Myslím, jako kvalitní… To by se Medkovi asi líbilo.“ A připadalo mně, že jsem udělal vlastně výtečný fór. Když jsem někdy na jaře 1989 přijel sám do Vídně, Myši ještě bydleli u Humy, směrem na Schwechat, kde stálo pár ohyzdných baráků. V několika bytech žili dosud Maďaři, co stihli po tom nepodařeném roku 1956 utéct přes hranice. Byl to sice okraj města, ale z Wien Mitte sem jezdil každou půlhodinu zadarmo autobus, což jsem v té době nemohl absolutně pochopit. Že konzum je potřeba podporovat. Takže zatímco většina Turků a Chorvatů a Srbů a Bosňáků jezdila z centra města nakupovat o něco levněji téměř do polí, my jsme jezdili z polí do centra města. A protože Pavel věděl, že mám občas diluviální literární potřeby, zeptal se mě, jestli bych nechtěl nějakého Váchala. Že Souček vydal faksimile Nového Kalendáře tolerancý a že to lidem, co přijedou přes drát, prodává o 100 šilasů míň. No abych ho nechtěl! Jeli jsme kamsi do bezirků, kde jsem nikdy nebyl, na vyžehlené lístky; nejdřív však prošly lihovou lázní. 99 Ukázka elektronické knihy