15
Komár konečně našel v síti na okně větší díru, podařilo se mu proklouznout do kanceláře ve třetím poschodí, chvíli si odpočinul na perském koberečku s podobiznou Štěpána Velikého a hladový vzlétl k velkému orlímu nosu primátora hlavního města. „Pět ran do prdele! Komáři odporný! Nedokážu pochopit, jak se sem můžou dostat!“ rozčílil se Denis Cartof a plácl se přes nos. „Tyhle sítě jsou lautr na hovno, pane primátore. Má kancelář je taky samej komár,“ odtušil Adrian Coteţov a rozhlédl se bázlivě kolem, jako by se tam do bzučících rojů shlukovaly stovky neodbytného hmyzu. „A proč musí být lautr na hovno? Tady je magistrát, anebo sklad zeleniny? Já jsem primátor, anebo drožkář? Proč jsme nenakoupili nějaký normální sítě? Proč vyhazujeme peníze daňovejch poplatníků do větru? Kdo, kurvafix, tyhle děravý sítě vobjednal? Co je to za chytráka?“ „Já to zjistím, pane primátore. A řeknu vám to. A co se týče daňových poplatníků… Co si počneme s těmi pitomci, co teď povykujou před magistrátem?“ „Co si počneme? Budeme je samozřejmě ignorovat! Trochu si zakřičí a zas půjdou. Nemám čas bavit se s kdejakým magorem. Předpokládám, že ani ty nemáš chuť, ne?“ „Jasně že nemám chuť, pane primátore! Ale už je jich víc a jsou výbojnější. Slyšíte, jak řvou? Jako bysme za to mohli my, že jim ta jáma zničila paneláky…,“ pravil Adrian Coteţov a sklesle se podrbal na zátylku. Denis Cartof vstal z křesla a vyhlédl z okna.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273883