Největší tma (Ukázka, strana 99)

Zírala na ubíhající svět kolem, v hlavě jí zněly jeho poslední věty, které jen tak posbírala a nevěnovala jim zvláštní pozornost. Vracely se, jako by prošly zvonem.

97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273882

Z P O P SA NÉ K NI H Y

„… Laponský šaman zůstal tři roky v rybích střevech, protože chtěl znát tajemství přírody, rozluštit záhady života a poznat budoucnost. Ale odpovídá-li vniknutí do břicha nestvůry sestupu do podsvětí, do temnoty a mezi mrtvé, symbolizuje-li jak návrat do kosmické noci, tak temnotu ‚šílenství‘, v němž zaniká každá osobnost, a přihlédneme-li ke všem těmto vzájemným shodám mezi smrtí — kosmickou nocí — chaosem — šílenstvím — návratem k embryonálnímu stavu, potom pochopíme, proč smrt také symbolizuje moudrost, proč jsou mrtví vševědoucí a znají budoucnost, proč vizionáři a básníci hledají inspiraci na hřbitovech; a tak rovněž pochopíme, proč budoucí šaman, než se stane mudrcem, musí poznat ‚šílenství‘ a sestup do temnot, proč je tvořivost vždycky určitým ‚šílenstvím‘ či ‚orgií‘ a souvisí se symbolismem smrti a temnot. Jung tyto skutečnosti vysvětluje obnoveným propojením s kolektivním nevědomím…“*

* ELIADE, Mircea. Mýty, sny a mystéria. Praha: OIKOYMENH, 1998. s. 192.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273882

DA L Š Í K A P I TO L A

Petr hladil svůj šamanský buben mozolnatými dlaněmi, přejížděl přes drsnou jelení kůži. Má ho z jedné Rainbow akce. Napínal si ho sám. Bylo to u Tater, velká louka, s rozptýlenými stany.

Ta louka byla nasáklá vláhou, takže se v noci člověk bořil.

Obrovský oheň polykal nařezané kmeny urostlých stromů uprostřed louky obklopené zalesněnými kopci. Zvuk bubnů se chytal okolních lesů, až z nich hřmělo, jak se odrážel a vracel z jejich útrob k posvátné výhni. Chvíli mu trvalo, než to nečekané zvukobití pochopil. Několik lidí ho objalo, aniž by je znal.

Odhodil krosnu dál od ohně a sundal si mokré boty, které posunul také dál od středu. Pozoroval, jak se tančí v transu kolem ohně, jak se ruce rozpínají a vzývají plameny, které práskají do temného nebe jako biče. Několik dívek mělo obnažená prsa a kolem pasu kusy roztřepené látky. Někteří muži byli také nazí, třebaže už bylo chladno. Kdyby netančili, museli by to cítit, protože jemu vystupovala husí kůže na pažích, i když měl přes tílko ještě košili. Posunul se blíže k ohni a náhlý žár mu začal okamžitě prožahávat tělo. Zpívalo se. Nějaké mantry, přidala se kytara, bubny se rozpadly v rozpačitém hledání správného rytmu. Muselo se přidat výrazné pokyvování brad, aby byl zase rytmus chycen a hudba se z divokých přes sebe běsnících pramenů spojila v mohutnou jednolitou řeku. A pak i ta těla byla součástí řeky, stržená proudem.

Přidal se k němu asi čtyřicetiletý blonďatý muž v bílé rozhalené košili. Znali se z předchozí akce. Cítil šimravou přítomnost jeho brady u svého ramene, když mu cosi šeptal do ucha. Pak mu podal něco do dlaně a Petr si to vložil do úst.

99

Ukázka elektronické knihy