Jenže Kari o tyhle řeči nestojí. Možná se lze schovat. Stačí, brání se. Můžeš toho laskavě nechat? Co ode mě chceš vlastně slyšet? Trvá na odpovědi, ale Kari se dlouho a neupřímně usmívá, jako by Johnny vyprávěl zdlouhavou a nesouvislou historku. On ji ale nepustí. Pevně se k těmhle přerývaným rozhovorům přimkne. Kari vstane a chystá se odejít, ale Johnny se vydá za ní. Ne, Kari. A nakonec se musí podvolit. Zase se posadí. Zapálí si další cigaretu a Johnny si namlouvá, že jí jeho rozhodnost imponuje. Odpoledne a večer spolu mluví. O Oslu, o tchánovi, o Ylvě a pe nězích, kterých se jim nedostává. A konečně. Pozvolna. Opatrně. Padnou i jejich jména: Vera a Ann. Vera a Ann. A Marita. Vnímají to jako rány bičem. Je půl šesté ráno. Rozednívá se. Johnny si prohrábne rukou vlasy a promne suché oči. Vidíš? zeptá se Kari. Nechápe, co má na mysli. Vidíš? zopakuje, když se zvedá. Jsi teď spokojený? Ježíši Kriste, Kari. Nemůžeme se jen obcházet a nemluvit spo lu. To je vše, co se ti snažím říct. Nejsi sakra zrovna nejchytřejší, vyhrkne Kari náhle. Pohled, co mu věnuje. Pohled šílence, pomyslí si. Zdá se, že se rozpláče, ale podaří se jí uklidnit se. Nechci zpátky, podotkne. Nic tam pro mě není. Máš tam pohřbené dvě dcery, namítne Johnny. Zazní to os tře, jako obvinění. To teda nemám. Nic tam nemám, slyšíš? Říkám ti to naposled, Johnny. Přestaň o tom mluvit. Varuju tě. Varuješ mě? Co má tohle být, pronese schválně sarkasticky, ale slova v sobě nemají sílu. Něco v něm se třese strachy a ona to ví. Větří. Jako zvíře. Jo. Varuju tě, Johnny, zopakuje Kari. Oči má úplně bílé. Pojedu u všech rohatých klidně sám, když nechceš jet se mnou, prohodí po chvíli. Se stejnou bezmocí v hlase. Vezmu s sebou naši dceru a pojedu bez tebe. 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273877
Léto je dlouhé. Možná vůbec nejdelší. Marita zbožňuje babiččinu a dědečkovu zahradu. Zbožňuje pláž, na kterou ji prarodiče berou, zbožňuje zmrzlinu, cukrovou vatu a jablíčka s polevou, krásná na pohled, ale tak sladká, že je po dvou třech kousnutích odloží. Grandma Dixie! povykuje rozjařeně, naprosto šťastná, a Grandma Dixie se s ní prochází po sousedství a ukazuje svou živou vnučku a skoro nemyslí na Veru a Ann. Grandma Dixie totiž fotky děvčá tek uklidila a Grandpa Paul je schoval v garáži, v neoznačených krabicích na policích, které sám vyrobil a přimontoval na zeď. Johnny nasává pach smrti. Ví, že musí. Drží Maritu za ruku. Když potkává staré známé, věnují mu soucitný pohled. Lásku a soucit propletené do sebe. Podivuje se, jak lze takové protikla dy vydržet. Zastaví se u nich Billy v novém autě a Marita mu podá ruku jako dospělá a řekne mu Nice to meet you, Uncle Billy a Billy vy hrkne oh man, she’s just heartbreakingly beautiful. Marita se posadí do auta, na zadní sedadlo. Johnny sedí vedle Billyho, zapnou rádio a Marita se naučí několik hitů toho léta, Uncle Billy se k ní chová tak mile a je na ni tak hodný, učí ji pís ničky a společně zpívají, vítr přitom voní mořem a pískem a do nich všech praží to obrovské žluté slunce. Marita v pruhovaných plavkách leží na ohromné huňaté osuš ce, kterou jí Grandma Dixie koupila. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273877
V Norsku nejsou vlny, říká Marita. Šly se s babičkou koupat. Ani písek. Jsou tam jen kameny a tráva. Takže je to tu fajn. Léto je dlouhé a prozářené sluncem a každičký den chodí Marita s tatínkem za ruku po okolí a vidí tisíce nových věcí, takových, jaké už nikdy nezapomene. Grandpa Paul jí dovolí, aby mu sedě la na klíně a řídila auto, jezdí sem a tam v jejich ulici. Grandma Dixie jí vypráví rodinné historky, takže když se Johnny posadí na okraj postele a zeptá se, jestli prožila hezký den nebo jestli chce, aby jí četl, Marita odpoví: Nemohla by mi přijít něco vyprávět Grandma Dixie? A Dixie si osuší oči, zvedne se z křesla, z něhož se dívá na televizi, vyjde do schodů a posadí se u postele. Marita řekne: A co se tehdy stalo? Víš, kde leží Ukrajina? zeptá se Dixie. Podívá se na vnučku a vzchopí se. Převypravuje jí příběhy, které sama slyšela jako dítě. A léto je dlouhé a plné příběhů. Johnny zaběhne do super marketu nakoupit jídlo a pití. Uncle Billy vypráví Maritě historky, zatímco čekají v autě. Víš, že tvůj táta patřil k nejlepším skokanům do vody v New Jersey? zmíní se Billy. Ne, přizná Marita. Vážně? Jen počkej, až přijedeme do Sandy Hooku. Jen počkej. Atlantský oceán. Naobědvají se v jedné rodinné restauraci. Koupou se celé odpoledne a Johnny opravdu skáče do vody jako filmová hvězda. Co tomu říkáš? ozve se Billy. Marita mžourá ke kameni, na kterém stojí táta, mává a před vádí se jako puberťák. Potom skočí, celou cestu dolů má doko řán otevřené oči, dokud neprorazí vodu a neklesne do zeleného ticha. Poté co slunce zapadne, zůstanou sedět na pláži a pozorují vlny, které se čím dál víc přibližují. Maritě je zima a Johnny ji za chumlá do starých vlněných svetrů, co si vzal s sebou. Odpoledne a večery a celá roční období v rukávech, v hrudníku a pod drsnými maskami. Vera a Ann. Vera a Ann. Dívá se na moře. Chce Billymu něco říct. Ale rozmyslí si to. What? zeptá se Billy. Nothing, odbude to Johnny. Forget about it. 99 Ukázka elektronické knihy