S T E V E N S T R O G AT Z
kvalitativně odlišného od výchozího stavu. Někdy je tato změna žádoucí, jindy zhoubná. Obávám se, že párovací hru hrajeme společně mezi sebou. S přispěním mobilních telefonů, GPS navigací, sociálních médií, globalizace a příchodu internetu věcí se naše párování stává těsnějším než kdy dřív. Možná je to tak správně. Vyšší míra propojenosti znamená rychlejší a snazší komunikaci a sdílení. Často jsme společně schopni větších výkonů než každý zvlášť. Přesto nám matematika naznačuje, že vzrůstající párování je písní sirén, tedy velmi lákavé, ale rovněž značně ošidné. Jeho nadbytek způsobuje, že se komplexní systém stává křehkým. V oblasti ekonomiky a obchodu je potenciál skupiny účinný pouze v případě, kdy jsou jednotlivé osoby téměř či zcela nezávislé. Pouze volně propojené týmy bývají efektivní. Lidský mozek je nejdokonaleji propojeným systémem, který známe. Párování mezi jednotlivými oblastmi mozku bylo v průběhu evoluce zdokonalováno natolik, aby se u nás mohly rozvinout nuance pozornosti, paměti, vnímání a vědomí. Přílišné propojení vede k patologické synchronii, pravidelným křečím a ztrátě vědomí spojené s epileptickým záchvatem. Šíření škodlivého softwaru, celosvětové pandemie, burzovní krachy – to vše jsou projevy přílišného párování. Bohužel je v současné době velmi obtížné předpovědět, jaká míra je už příliš. Víme pouze to, že chceme víc a že víc je lepší… až do doby, než tomu tak nebude.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273874
? HOMO GENIZACE LIDSKÉ ZKUŠENOSTI
SCOTT ATRAN Antropolog Národního výzkumného centra v Paříži, autor knihy Talking to the Enemy: Faith, Brotherhood, and the (Un)Making of Terrorists (Hovory s nepřítelem: důvěra, bratrství a [ne]vytváření teroristů)
Před více než půl milionem let se začala z našeho společného předka Homo erectus vydělovat neandertálská a lidská evoluční větev. Neandertálec se stejně jako dříve Homo erectus rozšířil na území Afriky a napříč Eurasií. Naši předci, u nichž se přibližně před dvěma sty tisíci lety vyvinula plně lidská struktura mozku a těla, ale uvízli v savanách a křovinách západní a později jižní Afriky. Nedávné archeologické nálezy a analýzy DNA naznačují, že se náš druh před sedmdesáti tisíci lety pravděpodobně nacházel na hranici vyhynutí a čítal méně než dva tisíce jedinců. Později jsme se z nich během geologického okamžiku stali my, kteří se procházíme se po Měsíci a je nás několik miliard. Jak k tomu došlo? V obecné anatomii lidského těla a mozku či v základních schopnostech fyzické odolnosti a vnímání se neobjevil žádný důkaz pro tak dramatickou změnu. Klíčem k tomuto ohromujícímu a zarážejícímu vývoji mohla být mutace ve výpočetní schopnosti mozku kombinovat a zpracovávat myšlenky. Konkrétně se jednalo o rekurzivitu jazyka myšlenek a teorii mysli, které vedly k jazykové komunikaci o možných světech a k rychlému růstu kulturní kooperace a kreativity uvnitř a mezi skupinami za účelem obstát lépe než ty ostatní. Objevila se překvapivá rozmanitost sociálních a intelektuálních forem a ovládla vztahy mezi lidmi a přírodou – od pomíjivé krásy 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273874
S C O T T AT R A N
písečných maleb australských domorodců a indiánů přes velké zik kuraty a pyramidy starověké Mezopotámie, Indie a Mezoameriky, jejichž funkcí bylo zejména podnítit představivost, až po lovce a sběrače, pastevce, zemědělce, válečníky a inovátory z Nové Guiney, Amazonie, Afriky a Evropy. V době kolem přelomu letopočtu zaujímaly střední zeměpisné šířky Eurasie kolem obchodní cesty známé jako Hedvábná stezka čtyři sousedící velké celky: Římská říše, Parthská říše s centry v Persii a Mezopotámii, Kušánská říše ve Střední Asii a severní Indii a říše Chan v Číně a Koreji. Tři euroasijská, z hlediska morálních zásad univerzální náboženství – judaismus, zoroastrismus a hinduismus – se podél Hedvábné stezky přeměnila z územních a kmenových počátků ve tři proselytizující a globalizující náboženství soupeřící o oddanost lidského druhu: křesťanství, islám a buddhismus. Globalizující náboženství vytvořila pro lidskou mysl dva nové pojmy: individuální svobodu volby a společnou lidskost. Lidé narození vně těchto náboženství si mohli v podstatě vybrat svou příslušnost (či zůstat bez ní) bez ohledu na svůj etnický původ, kmen či území. Posláním těchto náboženství bylo rozšířit morální spásu na všechny lidi, ne pouze na „vyvolený národ“, který by osvětloval cestu druhým. Velké kvazi-náboženské -ismy moderní historie (kolonialismus, socialismus, anarchismus, fašismus, komunismus, demokratický liberalismus), zesvětštělé evropským osvícenstvím, využily průmysl a vědu a v globálním měřítku pokračovaly v lidském imperativu spolupracovat s cílem soupeřit či masivně zabíjet pro záchranu velké části populace. Brzy bude místo rozmanitého množství lidských kulturních forem pravděpodobně pouze jedna či několik málo. Někteří vědci tvrdí, že je to způsob evoluce, jelikož v boji o život přežijí pouze dobyvačné či izolované druhy. Ti z nich, kteří se počítají mezi humanisty, ale doufají, že díky intelektuálnímu a politickému úsilí bude v našem provázaném světě vzkvétat demokracie, rozum, lidská práva a štěstí. Na druhé straně věda nás též učí, že vyšší míra vzájemné závislosti může vést k větší náchylnosti ke kaskádovitým a katastrofickým kolapsům způsobeným neočekávanými událostmi. Dvě velké světové války a globální krize ekonomiky během posledního století mohou být ukazatelem mnohem větší nadcházející hrozby. 99 Ukázka elektronické knihy