Obrazy, podrazy a spolužáci (Ukázka, strana 99)

Lékař Mirek má nový objev.

V nové ordinaci, ale především ve starostenském úřadu, by se s parohy těžko pohyboval. Šikulka, kterou kdekdo zná bez plavek, by určitě nebyla ozdobou malého města. Ani v nynější, „osvícené době“.

Ve vlastním módním salónu má určité společenské postavení i čas na psaní veršů.

Pokud jednou napíše paměti, určitě půjdou na odbyt.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273733

KONĚ SE ZAPŘAHAJÍ (zásadně) PO SMĚRU JŹDY

NEMOCNIČNÍ POKOJ (Začátek 90. let) Teplý letní podvečer na cestě z Jizerky k Protržené přehradě na Bílé Desné. Nikde nikdo, sem tam nějaký ptáček unaveně pípá. Jen sojka dává hlasitě na vědomí, že je v revíru nezvaný host. Komáři, přelétavé transfuzní stanice, se náramně činí; bez ohledu na úmorné vedro.

Jizerské léto! Kdysi od úterý do čtvrtka. Jen se nevědělo, který prázdninový týden. Teď je konec 20.století a voda v Bílé Jizeře se jen tak tak líně sune. Rozkročený na dvou kamenech, pod nimiž se daly smočit ruce nejvýš po loket, se človíček začal oplachovat. Co to? Ruce nejdou vytáhnout z vody. Na nespisovné výrazy reagoval jakýsi hlás za kamenem, na němž stál pocestný. „Drž hubu a spi!“ To jsou asi ta piva navíc, pak takhle člověk blbne! Nešlo se narovnat, ať se činil sebevíc. Zpoza kamenu cosi kouká! Něco mezi žábou a

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273733

člověkem. Začalo se to zvětšovat, až si koukali do očí. Skrčený člověk a to zelené na špičkách. „Těbuch, hastrman!“ „Grüss Gott, nebo raději dobrej podvečer,“ řeklo to stvoření se širokou pusou. „Moc dobrej není, když je tady člověk jak na mučidlech!“ Mokrý mužíček s lítosti i nasupeností v hlase: „Nebuď tak nedočkavej! Já jen si s tebou chci promluvit!“ „Tos teda zvolil přátelskej způsob!“ „Zavři už hubu a spi,“ znělo odkudsi jakoby v dáli, ale děj pokračoval. „To víš,“ odpověděl mokrej mužík, „k některejm jednáním je třeba tu druhou stranu nějak přimět!“ Usmál se: „Když mi ale slíbíš, že mě aspoň vyslechneš, tak tě zbavím tyhle skrčeniny!“ „Ale nejdřív mě pusť! Při povídání nemusím bejt jako v železech ne!?“ „Krucifix, už chrápej a dej pokoj!“ „Vodník mě drží!“ „My tě asi taky přidržíme, ale kazajkou a zacpeme ti pusu, abys furt neřval!“ Zůstalo ticho zastrčené ulice, nasávající otevřenými okny pozdně jarní atmosféru, občas narušovanou hlasitým hovorem opozdilců,

100 Ukázka elektronické knihy