Obraz Nepříjemná návštěva 9. září 1876 Podkrovní byt malíře Ernsta Gustava Darella se skládal z několika komůrek, kterými procházely ztmavlé trámy krovu, a z velké místnosti, té, které říkal ateliér. Můj ateliér, milostivá. Můj skromný ateliér, pane továrníku. Mazlil se s tím slovem jako s medovým koláčkem paní bytné Schmiedové. V ateliéru stály polámané stojany s obrazy, po zemi se povalovaly zaprášené a pomačkané kresby, dvě kdysi honosné židle s vybledlým potahem a stůl přiražený ke zdi. Byl plný roztodivných věcí. Lžíce upatlané od zavařeniny, polámané tužky, kousky hadříků zapatlaných barvami, hromádky tabáku, několik zahnědlých dýmek a neuspořádaná kupa skicáků. V rohu se zimomřivě krčila kachlová kamínka. Pootevřená litinová dvířka zdobená povinnými gotickými ornamenty vyhládle lákala k zatopení. Na litinových plátech stály hrnce, hrnečky a pánve. Vše to bylo dávno nemyté a snad i nepoužívané, plné barevných skvrn. Vyzáblá postavička malíře připomínala starou dřevěnou loutku. Směs čaroděje, potrhlého ševce a vypelichaného dona Quijota. Račte si vybrat roli. Seděl u stolu, záda ohnutá do oblouku, na hlavě bílý noční čepec jako obkreslený z obrazu Carla Spitzwega Der arme Poet. Ostatně o jeho kopii se Darell několikrát marně pokusil. Nepodařilo se. Škoda, jistě by ji dobře prodal. Starý malíř měl obličej jako vyřezaný z hruškového dřeva, bez dláta, jen tak nožem. Tenkými pavoučími prsty si loupal uvařené vajíčko, odlupoval skořápky a krátkozrace si je prohlížel. „Jako z mramoru,“ šeptal s obdivem. Chudý malíř kdysi pobýval v Itálii, zůstalo pár zapomenutých vzpomínek, nepříliš povedených kreseb, ale obdiv k antickému světu byl trvalý. Do ateliéru se hodil stejně jako sádrový odlitek andělíčka visící nad kamny. Špičku oloupaného vajíčka osolil a zakousl se 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273669
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.