porážkou není třeba dávat zvířatům jíst ani pít, aniž by docházelo k zásadnímu úbytku na váze. Právě Verger sponzoroval genetický výzkum, který nakonec vyústil ve vyšlechtění velikých sviní belgického chovu s dvojnásobnou hmotností – přitom během výzkumu neutrpěl žádné větší ztráty. Zruinovalo to však Belgičany. Molson Verger zakoupil chovná prasata z celého světa a sponzoroval řadu zahraničních programů na šlechtění. Jatka jsou však ve své podstatě lidskou záležitostí a nikdo to nepochopil lépe než právě Molson Verger. Podařilo se mu vystrašit předáky odborů, když chtěli díl z jeho zisků a vyslovili požadavky týkající se mzdy a bezpečnosti práce. Molsonovy solidní vztahy s organizovaným zločinem mu v této sféře dobře sloužily celých třicet let. Mason se svému otci velice podobal – temné lesklé obočí nad světle modrýma řeznickýma očima, nízkým čelem a patkou šikmo zprava doleva. Molson Verger často brával s láskou do rukou hlavu svého synka a chtěl se jí jen tak dotýkat, jako by toužil potvrdit své otcovství fyziognomií – stejně tak dokázal chytit hlavu prasete a podle struktury kostí přesně určit jeho genetický původ. Mason se vyučil dobře, a i když ho zranění upoutala na lůžko, dokázal činit taková správná obchodnická rozhodnutí, která pak za něj realizovali jeho oblíbenci. Byl to Masonův nápad, aby Spojené státy a OSN zlikvidovaly všechna domorodá prasata na Haiti – tvrdil, že hrozí nebezpečí epidemie africké horečky sviní. Byl schopen prodat vládě velká bílá americká prasata, která měla nahradit domorodé druhy. Velká hladká svině nedokázala v tropických podmínkách na Haiti přežít a umírala velice záhy. Mason musel dodávky prasat neustále obnovovat, než sami Haiťané nahradili svá domorodá prasata odolným druhem malých prasátek z Dominikánské republiky. Mason si nyní se svými celoživotními zkušenostmi a vědomostmi připadal jako Stradivari, když kráčí ke svému pracovnímu stolu, jak tak promýšlel všechny detaily své pomsty. Jaké bohatství informací a pramenů měl Mason ve své lebce bez obličeje! Ležel v posteli a skládal své kompozice jako hluchý 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273664
Beethoven – vzpomínky na to, jak se s otcem procházeli po areálech, kde se vystavovala a prodávala prasata, a hlídali konkurenci. Molson měl vždy s sebou stříbrný nožík, který hbitě vytáhl a píchl praseti do zadku, aby změřil tukovou vrstvu. Klidně kráčel dál od kvičícího zvířete, příliš vážený na to, aby si ho někdo dovolil obvinit. Ruku měl zpátky v kapse a palcem si označil na čepeli dané místo. Kdyby měl Mason rty, musel by se usmát při vzpomínce, jak na jedné soutěži píchl jedno velké prase, které si myslelo, že ho všichni mají rádi. Děcko, jemuž patřilo, se dalo do pláče. Přišel rozlícený otec, ale Molsonovi chlapci si ho vytáhli ven ze stanu. Ó ano, bývaly to krásné a veselé časy. Na trzích se Mason seznámil s exotickými prasnicemi z celého světa. Pro svůj nový plán si pořídil to nejlepší, s čím se kdy setkal. Mason zahájil svůj chovatelský program ihned po Vánocích, po Zjevení Páně, a vyhlédl si pro svůj cíl malou prasečí farmu, kterou Vergerovi vlastnili na Sardinii blízko italského pobřeží. Toto místo si vybral kvůli jeho odlehlosti, a hlavně proto, že bylo v Evropě. Mason se domníval – a správně –, že první zastávkou dr. Lectera po jeho útěku ze Spojených států bude Jižní Amerika. Ale od samého počátku byl přesvědčen, že muž s jeho zájmy, vkusem a chutěmi se určitě usadí v Evropě. Každoročně proto vysílal své pozorovatele na hudební festival do Salzburgu a na další kulturní akce. Pro divadelní představení smrti dr. Lectera poslal Mason svým chovatelům na Sardinii následující: Obří lesní prase, Hylochoerus meinertzhageni, šest cecíků a třicet osm chromozomů, vydatný zdroj mléka, naprostý všežravec jako člověk. U některých horalů našel kusy dlouhé až dva metry s váhou až dvě stě sedmdesát pět kilogramů. Obří lesní prase znamenalo pro Masonovu kompozici základní bas. Klasické evropské prase divoké, Sus scrofa scrofa, třicet šest chromozomů v nejčistší variantě, žádné bradavice na hlavě, spousta štětin a obrovské tesáky na rýpání – velké, rychlé a divoké zvíře, které svými ostrými kopýtky zabije i zmiji a hada pak klidně slupne jako uzenku. Pokud je vyrušíte, nebo v době říje anebo když pečují o selata, napadnou všechno, co pro ně představuje 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273664
nějakou hrozbu. Prasnice mívají dvanáct cecíků a jsou to vynikající matky. Pro Masona znamenala Sus scrofa scrofa ústřední melodii a výraz tohoto zvířete mu připadal vhodný kvůli tomu, že poskytne dr. Lecterovi poslední, pekelný obraz toho, jak je zaživa konzumován. Koupil též prase z ostrova Ossabaw pro jeho agresivitu a černé plemeno jiaxing pro vysokou hladinu estradiolu. Falešná nota se vloudila, když přidal babirusu, Babyrousa babyrussa, z východní Indonésie, prase známé přílišnou délkou svých tesáků. Na chov to bylo pomalé zvíře, protože prasnice má jen dva cecíky, a při váze sto kilogramů ho to stálo moc peněz. Neztratil však čas, protože existovaly jiné vrhy, do kterých babirusu nezařadil. Pokud šlo o chrup, Mason si nemohl moc vybírat. Téměř všechny druhy mají zuby odpovídající funkci: tři páry ostrých řezáků, jeden pár prodloužených špičáků, čtyři páry zubů třenových a tři páry drticích stoliček – nahoře i dole – dohromady tedy čtyřicet čtyři zubů. Kterékoli prase sežere mrtvého člověka, ale donutit ho sežrat člověka zaživa, to chce trochu výcviku. Mason měl na to na Sardinii své lidi. Nyní, po sedmi letech zkušeností a mnoha vrzích, se dostavily výsledky… a byly pozoruhodné.
102
Ukázka elektronické knihy