V SÍTI DEZINFORMACÍ
Pokus potvrdil dojem experimentátorů. Zatímco „banda odporných zvířat“ dostávala průměrně šoky na úrovni 7 a dostávala jich nejvíce, skupina chápavých a vnímavých dostala šoků podstatně méně a slabších. Kontrolní skupina nijak neoznačených se pohybovala na půli cesty mezi těmito výsledky. Fungování nálepek se tedy plně potvrdilo a ukázalo na nebezpečí plynoucí z kategorizace lidí pomocí různých slov přisuzujících lidem automaticky nějaké vlastnosti na základě příslušnosti ke skupině.117 Dehumanizace jiných lidských bytostí popsaná v této části knihy také podle psychologů118 slouží jako prostředek k morální vyvázanosti. V běžných situacích a kulturách jsme svázáni celou řadou psaných i nepsaných pravidel, která přejímáme od vzorů v rodině, autorit ve společnosti, zákonů a dalších norem. Pokud jednáme s jinou lidskou bytostí tak, jako by o lidskou bytost nešlo, je její dehumanizace lidově řečeno způsob, jak se z toho nezbláznit a jak ulevit výčitkám svědomí. Další techniky morální vyvázanosti už byly v této knize popsány. Jde například o pojmenování nějakého jevu tak, aby nám to bylo příjemnější, takže třeba místo slova „krádež“ lze použít „vyvlastnění“. Dále můžeme obětem prostřednictvím řízení dojmů přisoudit nějaké zásadně špatné vlastnosti a vytvořit tak dojem, že si to oběť ve skutečnosti zasloužila. Tyto odstavce přitom nepopisují historii druhé světové války ani dění v nějaké odlehlé a necivilizované části světa. Ve skutečnosti myšlenkové vzorce směřující k dehumanizaci jiných lidí a ke snaze vymyslet nějaké zdůvodnění, proč jim nepomůžeme, tvoří součást naší každodenní reality. Můžeme se podívat například na několik vybraných výroků českých politiků. „Upřímně nevěřím tomu, že se (migranti, pozn. autora) dokážou integrovat do naší společnosti. Je to obrovské riziko, když vidíte, co dělají za zvěrstva někteří lidé, kteří nedostali azyl v Německu. Takže Česká republika by v této situaci neměla přijímat žádné uprchlíky.“119 Andrej Babiš, premiér České republiky
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273646
2. Jak měnit realitu
„Z devadesáti procent jsou to (pozn. autora: uprchlíci) podle mých analýz mladí, dobře živení muži s iPhonem v kapse, bez rodin, žen, dětí. Nejvíce stížností měli na to, že jim sebrali techniku a peníze, iPhony a iPady. Proto mezi nimi mohou být i džihádisté.“ 120 Miloš Zeman, prezident České republiky Tyto dva citáty představují jen naprostou špičkou ledovce. Od roku 2015, kdy Evropu zachvátila migrační krize, můžeme podobných výroků českých politiků nalézt tisíce. Z doby před migrační krizí lze podobnou rétoriku zaznamenat vůči Romům a dalším etnikům. Riziko dehumanizace menšin potvrzuje i známý český sociolog Daniel Prokop: „Nejsilnější jsou tyto tendence u imigrantů z muslimských zemí a právě u Romů, tyto dvě skupiny řada Čechů nevnímá jako plnohodnotné lidi.“121 Zkusme to tedy nějak shrnout. I největší zločiny v dějinách lidstva začínaly „nevinnými“ vtipy, pošťuchováním a urážením „těch druhých“. Samozřejmě u toho to také může skončit. Ale v historii je řada příkladů, kdy to tím bohužel neskončilo. Postupným procesem dehumanizace jsme schopní začít jiné lidi vnímat jako nižší bytosti (nebo chcete-li jako podlidi, untermensch). Tento postup umožňuje i jinak normálním a slušným lidem zacházet s jinými lidmi naprosto bestiálně, bez jakýchkoli morálních zábran. Stejně tak se vždy najdou politici, kteří dehumanizaci jiných lidí cíleně používají ve své politické rétorice. Cílem této rétoriky je vytvoření nějaké společenské paranoie. Ta se projevuje kolektivním strachem většiny národa před nějakým vnějším nepřítelem. Strach jako zcela iracionální emoce zakotvená v limbickém systému našeho mozku dovede vypnout racionálnější část našeho myšlení. Tím pádem se i z normálních mírumilovných lidí může stát nenávistná a dobře manipulovatelná masa.122 K takovéto přeměně výrazně přispívá propaganda zobrazující příslušníky jiných skupin jako odporná zvířata a zdůrazňující všechny jejich odlišné vlastnosti a další negativní atributy.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273646
V SÍTI DEZINFORMACÍ
To nejdůležitější o dehumanizaci Tato kapitola ukázala, jak je možné zbavit lidi lidství. Přinejmenším v očích těch, kteří takto znevýhodněným lidem hodlají ubližovat. Pokusil jsem se také vysvětlit, proč je rasistický a vůči jiným kulturám zaměřený humor nebezpečný a proč to skutečně není legrace, jak opakovaně tvrdí obhájci tohoto druhu humoru. Neopírám, že ve většině případů to vtipem začíná a také končí. Ale dalším krokem může být posilování předsudků, ztotožňování příslušníků nějakých skupin s negativně vnímanými zvířaty a jejich celkové očerňování. Tyto procesy mají potenciál vést až ke skutečným genocidám. Také jsem ukázal, jaký vliv mají nálepky a další negativní charakteristiky, jimiž lze jiné lidi počastovat. Fiktivní skupina obětí, kterou jejich věznitelé nikdy ani neviděli, jen kvůli nálepkám dostala řadu elektrických šoků vysoké intenzity. Nutno říct, že v Česku se alespoň v současnosti k žádné genocidě neschyluje. Přesto se najde řada politiků (včetně těch vrcholových), kteří nemají problém používat rétoriku, jež dehumanizuje jiné lidi. Nejen vzhledem k historickým zkušenostem s tímto typem rétoriky by bylo dobré, kdybychom jako národ byli k podobným projevům vnímavější a kritičtější. Opravdu nemůžeme vědět, kam se jednoho dne obrátí.
SÍLA SKUPINY „28. října 1918 jsem byl doma, najednou jsem všude slyšel na všech stranách ruch a začaly se vyvěšovat prapory, já jsem šel na Václavské náměstí, tehdy už tam byl pomník svatého Václava, u něho ohromný dav, lidé zpívali, bylo nadšení; já jsem stál v tom davu, jedna paní stála vedle mne a křičela na mne: Každej má zpívat! Každej má zpívat! (…) Já jsem nezpíval. Já jsem se jaksi nenaučil zpívat ve sboru.
100
Ukázka elektronické knihy