98
PRÁVĚ TEĎ
ní. Je zde pocit viny, že neplníme povinnosti matky, a pocit viny, že zanedbáváme svoji spirituální stránku. Navíc bychom chtěly být respektovány jako ženy následující svou kariéru a dělat něco víc než být jen mámy a hospodyně. Tak se uvnitř nás střetávají představy, což může vést k všeobecné frustraci, přepracování a podráždění. V mezilidských vztazích také vzniká napětí; mezi dvěma lidmi, kteří žijí spolu a mají představy o sobě a o druhém, nutně vzniká konflikt. Vnímáme se jako oběť ovládání a přitom chceme sami ovládat. Tak kdo koho ovládá? Cítíme se manipulováni a chceme manipulovat druhými, protože jsme sami manipulováni. Sledujte to sami u sebe. Objevíte úžasné věci, které se dějí ve vaší mysli a díky tomu i v celém těle. Cokoliv se děje v mysli, i jediná myšlenka, je plně propojeno s celým organismem – elektricky, neurochemicky. Jedna radostná myšlenka přináší vlnu příjemných pocitů. Pak se snažíme si ten pocit udržet, což vede k další myšlence: „Jak to mohu udržet?“ A když ten pocit skončí: „Proč to skončilo? Jak to mohu získat zpátky?“ Ubohé tělo na to všechno musí reagovat. Ještě se nevypořádalo s radostí a už je tu bolest. Fyzickému organismu to chvíli trvá, než se dostane zpět do rovnováhy. Nevím, jestli naše těla vůbec ještě vědí, co to znamená být v rovnováze. V těle, v mozku je uloženo tolik pozůstatků minulosti. Všichni si vedeme záznamy v mysli, pamatujeme si, co
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273641
TONI PACKEROVÁ
99
nám kdo udělal dnes ráno, včera, před rokem, nebo i před deseti, patnácti lety. „To mu nezapomenu“, říkáme a znamená to, že otevřený a čerstvý vztah s danou osobou není možný. Ta osoba je poznamenaná. Vidíme ho nebo ji a zároveň představu toho, co nám udělal nebo udělala. Naše reakce je závislá na představě, je ovládaná představou. Pokud získáme vhled do tohoto procesu, pak samotný tento vhled způsobí, že se proces zastaví. Nicméně, vytváření představ může okamžitě pokračovat, protože je pro nás velmi příjemné. I když jsou velmi bolestivé, žijeme uvnitř svých představ a pro své představy, protože si myslíme, že musíme pro něco žít. Můžeme to všechno zkoumat? Už této práci neříkám „zen“, protože to slovo je zbytečné, nadbytečné. Zkoumání základů lidské mysli a těla (nikoliv mé osobní mysli a těla) nepotřebuje žádné označení. Nakolik jasně rozumíme naší mysli, která pracuje s představami, bloky, protimluvy a rozpory, natolik rozumíme i lidské mysli obecně, protože se od sebe v podstatě neliší. Na povrchu jsme každý jiný, ale v základu každého z nás najdeme představu, že já jsem Já, že jsem někdo. Je nesmírně obtížné uvidět, že je to představa, myšlenková konstrukce. Představa sebe sama se zdá být tak pevná a skutečná, že Já bereme jako fakt. Pleteme si ho s tímto tělem a neustálým procesem myšlení, vnímání a emocí. Ale není tu nikdo, kdo by to vlastnil. Když řekneme: „Tohle jsem Já“ a máme představu:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273641
100
PRÁVĚ TEĎ
„V tomhle jsem dobrý, v tomhle jsem špatný“, vytváříme v mysli konstrukce, myšlenky a představy podobné těm ostatním, které tvoří proud myšlení. Právě myšlenka „to jsem Já“ je kořenem našich individuálních, mezilidských a mezinárodních problémů. Mnoho lidí je znepokojeno stavem světa, terorismem, válkami na Středním Východě a jinde. Jednou jsem slyšela zpravodajství známého komentátora o dalším násilném incidentu v Jeruzalémě, kde dochází ke krvavým střetům mezi křesťany, muslimy a židy. Řekl: „Jak je možné, že na místě, kde vznikla tři světová náboženství, všechna hlásající mír, se lidé navzájem zabíjejí? Je to nepochopitelné.“ Ale když do hloubky pochopíme, jak se identifikujeme, bereme si věci osobně, vytváříme si představy, bráníme se a jsme agresivní, když to pochopíme sami u sebe, právě když se to děje, přestane být nepochopitelné, proč spolu členové různých skupin bojují, a dokonce se navzájem zabíjejí. Co s tím tedy budeme dělat? Znovu je tu otázka, kterou mi dala ta žena v kuchyni: „Co s tím budeš dělat?“ Základním faktem je, že s touto prací musíme začít sami u sebe. Pokud jsme zaslepení, mysl ovládají představy, motivují jednání a vytvářejí žádost někým být nebo se někým stát. Jak můžeme zvládnout zaslepenost ve světě, když jsme sami zaslepení? Zaslepenost se projevuje ve všem, co děláme. Podíváme se na to, prozkoumáme to všechno, nenecháme kámen na kameni? I když to může otřást našimi základy?
Ukázka elektronické knihy