Underground * * * „Ty vole, pravý kafe,“ rozplýval se už asi posedmé Tlustej Tom. Když dopil první hrníček, udělal ještě jedno kafe sobě a Bočkovi, zavřel pikslu a hodil si ji do tašky. Už tam zmizel čaj a pár konzerv s pravým králičím masem z ledničky. Neptal se mě, jestli může, bylo mu to jedno. A mně taky, i když tu konzervu bych si taky dal. „Byla to docela pěkná buchta. Ale měla divokej život,“ ozval se z pokoje Boček. Chtěl jsem mu tam vzít to kafe, ale když jsem uviděl, jak jsou on i celá jeho gumová zástěra od krve, nechal jsem ho na stole. Na mrtvoly jsem byl zvyklý ze své původní práce i z války, ale tuhle ženskou jsem ještě včera viděl vystupovat, a sakra, byla to ženská. Nějaké pudové chlapské já ve mně říkalo, že ženský by se jenom tak mýrnix týrnix vraždit neměly. Teda pokud se ony samy nechystají zabít vás. Boček měl v levé ruce skalpel a na okraji postele pilu na řezání kostí. Negerku postupně naporcoval na menší kousky, které házel do igelitového pytle na podlaze. Do plechové krabice pak dával vytažené implantáty. „Transky šílený,“ nemohl si pomoct Tom a málem se zakuckal, jak si jazyk spálil vařící kávou. „Vytáhnete z toho něco?“ zeptal jsem ho. Jen pokrčil rameny. „Kdybych sejmul podobnou zrůdu, jakože jsem ji nesejmul, všechen ten její hardvér bych vymazal. Ale něco zkusíme, neboj,“ odpověděl a pozoroval Bočka, jak vytahuje nějaké čipy z páteře. „Doktore, co jsi myslel tím divokým životem? Prochlastaný játra?“ zeptal jsem se po chvíli, když
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273568
František Kotleta zrovna vyloupl větší implantát původně napojený na míchu. „Játra měla dobrý, kdyby nebyly tak dlouho mrtvý, klidně bych je transplantoval Tomovi,“ ušklíbl se. Pirát hodil implantát do krabice a pak vzal zbytek pánve a ukázal mi ji. Nepochopil jsem. „Rozervaná kunda, a docela fest. Někdo jí to dost humpolácky zašil, ale pořád to jde poznat. Tak před rokem,“ vysvětlil a elegantním obloučkem hodil torzo do pytle. Udělal jsem pár kroků vzad. Už jsem toho měl přece jenom dost. Vrátil jsem se ke kafi. Tom se za chvíli objevil u mě. „Ten chlap je magor,“ povzdechl jsem si. „Bejvalej ministr. Funkce dělá s lidma strašný věci,“ odvětil nečekaně příčetně, ale pak se začal rozhlížet po něčem, co by ještě ukradl. Pohled mu padl na uklízecího robota. „Hele, vypadnu. Až budete něco vědět, dej zprávu do Slepiček. Všechno po sobě ukliďte. Vemte si, co chcete. Z odměny mi to neumenšíte, ale zase si pak u vás třeba dám kafe,“ mrknul jsem na něj spiklenecky, ignoroval Bočkovo klení o nepoddajných kostech a vyrazil ven. Držel jsem přitom svůj hrnek s kafem. Dopil jsem ho venku, kde zase začalo sněžit. Na okraji města se možná sníh udrží i déle než den. To by byl prosincový rekord, který ani já nepamatuji. Naskočil jsem do Kellyina vznášedla a vyletěl nahoru. Ovládalo se těžkopádně. Kelly jej řídila přes své implantáty, stejně jako Fay, takže jí bylo jedno, jestli se ta věc špatně diriguje ručně. Přesto jsem si nakonec na tuhle hračku zvykl. Urazil
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273568
Underground jsem sotva kilometr, když jsem si uvědomil, že mám za zadkem dron. Za chvíli se k němu přidal druhý a po dalším kilometru jsem narazil na vznášedla Bezpečnosti. „Přebíráme řízení vašeho vznášedla. Zůstaňte v sedačce, dejte ruce nad hlavu a vyčkejte dalších pokynů,“ ozvalo se z jednoho z nich. A jak bezpečák řekl, stalo se. Vznášedlo se pomalu vydalo směrem do ulice. Minulo letové koridory na úrovni N i S a nakonec skončilo na jakémsi zpola prázdném parkovišti na vnitřní straně tři mrakodrapů. Vedle něj se skvělo malé basketbalové hřiště. Teď v té zimě a mokru na něm nikdo nehrál ani neprodával drogy. Přesto na jednom panelu běžely zprávy CN, kdyby šel náhodou někdo okolo. Pod něj někdo nasprejoval nápis „Mrdám svoji matku, CN o tom mlčí“. Dosednutí provedli bezpečáci dost tvrdě. Trochu jsem při tom nadskočil, ale nakonec vypnuli vznášedlo a já vyrazil ze dveří. Venku ze svého vozu už byl i kapitán Adam. * * * „Kurva, Vachtene, proč nemáš mobilní hodinky? Od rána se ti snažím dovolat,“ vyprskl na mě, jenom co jsme se k sobě dostali na pět metrů. Měl na sobě slušivou uniformu Bezpečnosti i s výložkami. Za ním šli další dva uniformovaní hoši, v rukách měli pistole CZ65. Z druhého auta vyšli chlápci v civilu – na sobě černé kalhoty, černé kabáty a na očích černé brýle – digitální. Mohli přes ně efektivně sledovat pranet i své vlastní vysílání
99
Ukázka elektronické knihy