Underground * * * „Ty vole, pravý kafe,“ rozplýval se už asi posedmé Tlustej Tom. Když dopil první hrníček, udělal ještě jedno kafe sobě a Bočkovi, zavřel pikslu a hodil si ji do tašky. Už tam zmizel čaj a pár konzerv s pravým králičím masem z ledničky. Neptal se mě, jestli může, bylo mu to jedno. A mně taky, i když tu konzervu bych si taky dal. „Byla to docela pěkná buchta. Ale měla divokej život,“ ozval se z pokoje Boček. Chtěl jsem mu tam vzít to kafe, ale když jsem uviděl, jak jsou on i celá jeho gumová zástěra od krve, nechal jsem ho na stole. Na mrtvoly jsem byl zvyklý ze své původní práce i z války, ale tuhle ženskou jsem ještě včera viděl vystupovat, a sakra, byla to ženská. Nějaké pudové chlapské já ve mně říkalo, že ženský by se jenom tak mýrnix týrnix vraždit neměly. Teda pokud se ony samy nechystají zabít vás. Boček měl v levé ruce skalpel a na okraji postele pilu na řezání kostí. Negerku postupně naporcoval na menší kousky, které házel do igelitového pytle na podlaze. Do plechové krabice pak dával vytažené implantáty. „Transky šílený,“ nemohl si pomoct Tom a málem se zakuckal, jak si jazyk spálil vařící kávou. „Vytáhnete z toho něco?“ zeptal jsem ho. Jen pokrčil rameny. „Kdybych sejmul podobnou zrůdu, jakože jsem ji nesejmul, všechen ten její hardvér bych vymazal. Ale něco zkusíme, neboj,“ odpověděl a pozoroval Bočka, jak vytahuje nějaké čipy z páteře. „Doktore, co jsi myslel tím divokým životem? Prochlastaný játra?“ zeptal jsem se po chvíli, když
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273568