Michael na ni zíral, šokem dočista oněměl. Naznačovala, že i Nichola by někdo mohl umučit jako toho chlapce na pitevním stole. Sevřel ruku v pěst, jak to na něj najednou dolehlo: chlapcova bledá kůže, bledá stejně jako vyšetřovatelka. Michael si vzpomněl na noční můru, která mu nedala spát, na to, jak ho ten klučina včera v noci navštívil. Jen tak tam stál za dveřmi do ložnice. Byl mrtvý, ale stál a dokázal chodit po svých, přinesl s sebou pach pitevny. A ještě někdo s ním byl. Michael ho kdysi znával. Někdo mladší. Ty seš tady vyšetřovatelka. Proč chceš pomoc ode mě? Co s tím podle tebe zmůžu? Ale nahlas to ze sebe nedostal, a v jednu chvíli si uvědomil, že se jí dívá do očí a přikyvuje. Natáhla se pro něco do auta a podávala mu to. Michael s sebou trhl, protože poznal Nicholovu tašku na notebook. Udělala zvláštní posunek směrem ke své hrudi. Obětní dýka do srdce. „Jestli někdo zjistí, že jsem vám to dala…“ Snaží se to na tebe narafičit, chtějí tě falešně obvinit. Michael zaváhal a mírně naklonil hlavu, aby dohlédl za ni, do prázdného auta. „Proč?“
Vyšetřovatelka přelétla pohledem po parkovišti, naštvaně máchla rukou. „Je zaheslovaný. Nemůžu se do něj dostat. Vy jste kluka znal…“ „Na to snad máte svoje lidi. Specialisty, kteří si s tím poradí.“
Znovu se rozhlédla a Michaelovi na chvíli připadalo, že snad nasedne zpátky do auta. „Vyšetřujeme vraždu. Máme jiné priority. Zabere dost možná i několik týdnů, než se k tomu dostaneme.“ Michael ji probodl pohledem, protože to opravdu nedávalo žádný smysl. „A co tak najednou? Když jsme spolu mluvili včera, byl vám kluk celkem ukradený.“ Přejela si rukou po kabátě. Michael si až teď všiml, jak je obnošený a místy prošoupaný. Její dlouhé bílé prsty na tmavé látce, jako by z ní stírala protivný flek. Jako by se jí hnusilo pomyšlení,
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273522