uvěřili, vrátili se do oblastí kontrolovaných Němci a vzdali se. Von Trotha je nechal uvrhnout do okovů, kancléř von Bülow, jenž se obával, že by to mohlo zbývající domorodce odradit od toho, aby odcházeli do zajetí, však jeho rozkaz odvolal. Von Bülow mezitím přemítal, jak Herery eliminovat coby vojenskou hrozbu a zároveň si je podržet jako pracovní sílu. „Jsem toho názoru, že Hererové, kteří se vzdají, by měli být umístěni na různých místech úze mí do koncentračních táborů, kde by byli střeženi a kde by od nich byla vyžadována práce,“ napsal von Trothovi.79 Tato strategie se von Trothovi zamlouvala: generál choval takřka mystický obdiv vůči generálu Kitchene rovi, hlavnímu stratégovi války proti Búrům, a beze zbytku důvěřoval jeho politice koncentračních táborů. Brit byl pro něj hvězdou, která mu ukazuje cestu konfliktem v Jihozápadní Africe.80
11. První německé koncentrační tábory v Jihozápadní Africe byly budová ny jako opěrné body armády. Zatímco britské impérium trvalo na tom, že búrské rodiny v jeho péči jsou běženci, Německo se tvářilo, že každý Here ro — ať již muž, žena, či dítě — je válečný zajatec. Všichni zajatí domorodci proto nosili kovové štítky s vyraženým číslem. Byli nahnáni do beznadějně přeplněných příbytků, z nichž mnohé připomínaly chatrče plné na kost vyhublých domorodců oděných v hadrech, známé z černošských táborů ustavených Brity v Jižní Africe. Některé děti byly odebrány rodičům a staly se osobními otroky německých důstojníků. Mnozí Hererové byli odvezeni na nucené práce na projektech řízených armádou. Další byli dáni k dispo zici jako dělníci soukromým společnostem. Na svahu kopce v jednom ze dvou táborů u Windhoeku byly namačkány v řadách v děsivé blízkosti od sebe chatrče s kruhovým obvodem, jimž se ří kalo pontok, obehnané plotem z hustého trní. Další domorodci spali po stov kách na holé zemi a za střechu jim sloužila lodní plachtovina. Hlavní město kolonie mělo v té době dva a půl tisíce obyvatel, v táborech u Windhoeku však žilo na vrcholu jejich rozmachu třikrát tolik lidí. Po měsících strávených v poušti byli mnozí zajatci při svém příchodu polomrtví hlady: „V hadrech nebo polonazí, vyhublí na kost a kůži,“ zapsal si jeden z misionářů, který přihlížel, jak Hererové přicházejí do tábora.81 Další misionář v táboře u Kharibibu o nově příchozích napsal: „Někteří z nich 96
Jedna dlouhá noc
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273440