„Wo schaust du hin?“ zakřičela na ni představená. Markéta ji ale nevnímala. Sledovala nechutný výjev v okně. Když se zpod okna vynořila hlava malého uplakaného chlapce, jehož ten hnusný úchyl s hranou něhou hladil po tváři, něco v cestovatelce bouchlo. Všechna ta hrůza a nespravedlnost se spojily a daly jí netušenou sílu. Z jejích rukou vyšlehly blesky a sežehly „Pána“ i zlou představenou na uhel. Mávnutím ruky pak vytvořila tlakovou vlnu, která jejich sežehlé mrtvoly rozmetala na prach. Tím ale neskončila. Kráčela teď táborem a posílala z rukou smrtonosné ohnivé projektily ke strážným i k představeným, prostě ke každému, kdo udržoval tohle nevýslovné zlo v chodu. Byla jako anděl pomsty. Kdo se jí postavil na odpor, skončil jako hromádka popela. Myslí otevřela zámky na všech barácích a rozmetala obvodové zdi. Nedalo jí žádnou práci nechat vybouchnout všechny pasti, které byly v okolí tábora rozesety pro případ, že by se někomu podařilo uprchnout. Tím ale neskončila. Vybrala z vězněných každého, kdo kolaboroval, a sežehla je také. Kdo se podílel na zlu, nemá právo žít! *** Seděla ve výmolu v ulici Santiaga a ztěžka dýchala. Vztek zmizel a s ním i síla. Jako by prožila noční můru a vrátila se zpět do standardního snu. Proboha, co to bylo? Tohle přece nebyla ona! Nebyla anděl pomsty, nikdy netoužila brát životy. To ten pohled na zneužívaného chlapce, to byla ta poslední kapka, která spustila vraždící mánii. Teď to věděla. Tam
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273356